Nacistická kariéra

Sigbert Ramsauer byl velitelem roty SS-Hauptsturmführer (ekvivalent pro armádní hodnost kapitán) a táborový lékař v koncentračních táborech Dachau, Mauthausen a Loibl. Narodil se 19. října 1909 v rakouském Klagenfurtu. Medicínu studoval na univerzitě v Innsbrucku, ze studií byl vyloučen poté, co vstoupil do ozbrojené polovojenské organizace Heimwehr. Doktorát dokončil až v roce 1940 na univerzitě ve Vídni.

Bezohledný a cynický lékař

Ramsauer byl členem jak NSDAP, tak SS. Nacistickou „kariéru“ rozvíjel ve funkci táborového lékaře v koncentračním táboře Dachau, kde brzy získal pověst obávaného chirurga. V prosinci 1941 byl převelen do koncentračního tábora Mauthausen a nechvalně proslulého pobočného tábora Mauthausen-Gusen. V létě 1942 vykonával funkci táborového lékaře v Neuengamme. Na všech svých působištích měl pověst velmi krutého, bezohledného a cynického lékaře. Vězni, kteří nebyli schopni těžké fyzické práce, bez milosti usmrtil injekcí benzinu.

Léčba injekcemi benzinu

Stejné „léčebné“ metody využíval i v pobočném koncentračním táboře Mauthausen-Gusen Loibl (Ljubelj). Loibl byl jediným táborem na území Slovinska v pohoří Karavanky těsně za rakouskou hranicí. Ležel na strategické pozici v horském průsmyku. Zde byla na příkaz nacistického gauleitera Fridricha Rainera roku 1943 započata stavba tunelu, který měl umožnit snadnější cestu německých vojsk do Jugoslávie. Výkop tunelu prováděli vězni z koncentračního tábora a jejich práci jim neulehčovalo jak nelidské zacházení, tak vysokohorské povětrnostní podmínky. Práce neschopné vězně Ramsauer na místě usmrtil injekcí benzinu nebo odeslal do hlavního tábora Mauthausen na jistou smrt.

Zločin a trest

Po osvobození tábora jugoslávskými partyzány počátkem května 1945 se Ramsauer pokusil o útěk, ale poblíž Ferlachu byl zajat partyzány. U britského vojenského soudu v Klagenfurtu byl za své zločiny proti lidskosti 10. října 1947 odsouzen k doživotnímu vězení.

Zázračné uzdravení, život po propuštění

Tento vrah, který sloužil a zabíjel pro Třetí říši, byl přesvědčen o tom, že jeho jednání nebylo v rozporu s jeho lékařskou profesí, dle jeho názoru jednal s vězni slušně a za své činy necítí žádnou vinu. Z vězení byl pro údajné zdravotní důvody propuštěn 1. dubna 1954.

Po propuštění pracoval ve státní nemocnici v Klagenfurtu a od roku 1956 provozoval privátní praxi až do svého stáří. Zemřel 13. června 1991 v Klagenfurtu.