Čím starší nález, tím větší senzace. To v případě modly, která může být stará až 11 tisíc let, platí stoprocentně. Navíc většina takto starých materiálů nevydrží běh času. I to dělá ze Šigirské modly velkou raritu. Již dříve odborníci věděli, že je tato dřevěná figurální modla s řadou obličejů a masek stará tisíce let. Ale že by byla starší než pyramidy, to nikoho nenapadlo!
Lidé, kteří vytvořili Shigirskou modlu, měli zjevně dovednosti pro tvarování a vyřezávání dřeva; tento jediný artefakt je jediným předmětem svého druhu. I proto se objevily spekulace, že je socha podvrh. Geometrické řezby na soše odpovídají podobným vzorům, které byly ve stejném období k vidění po celé Evropě. Soška naznačuje, že lovci a sběrači, kteří obývali Ural v období mezolitu, žili bohatým a složitým duchovním životem a že jen velmi, velmi málo jejich uměleckých předmětů přežilo.
Skládačka z rašeliniště
Jedinečná soška je pravděpodobně daleko starší, než jsme si mysleli. Zůstala zachována díky kyselému, antimikrobiálnímu prostředí Šigirského rašeliniště na Urale v Rusku, kde byla 24. ledna 1890 v hloubce 4 m objevena. Fragmenty byly později skládány dohromady. V roce 2004 se na tomto nalezišti objevil profesor D. I. Lobanov, který spojil hlavní fragmenty a rekonstruoval sochu vysokou 2,8 m. V roce 1914 navrhl archeolog Vladimír Tolmačev variantu této rekonstrukce sjednocením nepoužitých fragmentů. Podle jeho rekonstrukce byla původní výška sochy 5,3 m. Bohužel se ale později některé z těchto fragmentů ztratily, takže zůstaly pouze Tolmačevovy kresby.
Na dokument o jedinečné totemové sošce se podívejte zde:
Proč a k čemu?
Nikdo však neví, k čemu totemová socha sloužila. Existují teorie, že socha díky jejímu zdobení vypráví mýtus o stvoření, v nějž věřili ti, kdo ji vytesali. Jiní vědci si myslí, že sloužila jako navigační pomůcka nebo mapa. Objevily se i názory, že soška mohla zobrazovat mytologické bytosti, například lesní duchy, nebo mohla být varováním, abyste nevstupovali do nebezpečné oblasti.
Kuriózní totemová řezba – je stále starší a starší
Ukázalo se, že dřevo, z něhož je socha vyřezána, je staré přibližně 12 250 let! Jedná se o dřevo modřínu, z jehož kmene byla modla vyrobena. Na dřevě bylo 159 růstových letokruhů, což naznačuje, že socha byla zřejmě vytesána přibližně před 12 100 lety. To ji dělá ještě o 500 let starší, než si původně vědecký svět myslel. Poslední analýza radiokarbonovým datováním sochu zařadila jako starou 11 600 let, tedy o půl tisíciletí mladší. Analýze z roku 2018 předcházela ještě jedna, z 90. let 20. století, která stáří Šigirské sochy odhadovala na 9750 let.
Analýzu od analýzy se tak ukazuje, že socha je starší a starší. Ani uhlíková analýza však nedokázala, proč byla socha vytesána. Ale už její samotná existence ukazuje neskutečnou vyspělost umění v době, kdy jsme neměli o lidských dovednostech ani tušení. Lidé, kteří modlu vytvořili, měli pochopení pro symboliku, o níž se svého času odborníci domnívali, že vznikla až mnohem později.
Jak socha vypadá?
Horní část tvoří hlava s obličejem s očima, nosem a ústy. Tělo je ploché a obdélníkové a jeho povrch zdobí geometrické motivy, včetně klikatých čar a vyobrazení lidských tváří a rukou. Na těle jsou viditelná i žebra a spolu s obličejem v horní části je na různých místech podél skulptury vidět několik tváří. Celkové uspořádání sochy připomíná totemový sloup.
Dřevěná figurální socha mohla v minulosti dosahovat výšky až 5 metrů. Šigirský idol se skládá z deseti kusů a jedná se o totemovou řezbu, která je opravdovou kuriozitou. Nejen že je artefakt neuvěřitelně zachován, ale i samotné zpracování je překvapující. I proto si mnozí vědci mysleli, že sofistikované zpracování sošky naprosto neodpovídá době, v níž byla vytvořena. A navíc se tato doba posouvá stále dále do minulosti. Geometrická výzdoba sochy obsahuje jednoduché linie a klikatky idolu a běžně se vyskytuje v pozdně paleolitické a raně mezolitické výzdobě. Různé prvky šigirské plastiky tak odpovídají záznamům pozdně glaciálního až raně mezolitického umění v Eurasii. K vytesání znaků na soše byly podle vědců použity kamenné nástroje. Výzdoba na soše byla vytesána pomocí tří různých velikostí dlát. A jeden z jejích obličejů mohl být vytesány pomocí nástrojů vyrobených z kostí spodní čelisti bobra s nabroušenými řezáky.
O soše hovoří i toto video:
Starší než Stonehenge a pyramidy
Podle posledních výzkumů socha vznikla na konci poslední doby ledové a na začátku holocénu. To znamená, že je ještě více než jednou tak stará než Stonehenge a dvakrát starší než egyptské pyramidy.
"Modla byla vytesána v době velkých klimatických změn, kdy se v teplejší pozdně glaciální až postglaciální Eurasii šířily rané lesy," řekl archeolog Thomas Terberger z univerzity v německém Göttingenu. Spolu se změnou krajiny podle odborníků došlo i ke změně umění. Figurální vzory a naturalistická zvířata malovaná v jeskyních a vytesaná do skály se stala možná způsobem toho, jak se lidé vyrovnávali s náročnými změnami, jimž museli čelit.
Území Uralu je protkáno mnoha rašeliništi, kde bylo učiněno spousta převratných nálezů. Většina z nich zůstává stále neprozkoumaná, zejména proto, že výpravy za vykopávkami jsou nákladné a časově náročné. Jas se však ukazuje, lovci a rybáři z Uralu vytvářeli stejně vyspělá a monumentální umělecká díla jako starověcí zemědělci na Blízkém východě.
Šigirský idol je nejstarší známou dřevěnou sochou na světě, která je vystavena ve Sverdlovském oblastním muzeu místních pověstí v ruském Jekatěrinburgu.
Zdroje:
www.thevintagenews.com, en.wikipedia.org/wiki/Shigir_Idol, www.ancient-code.com
