Bylo to v roce 1923, když 67letý Freud řekl svému lékaři: "Připravte se, že uvidíte něco, co se vám nebude líbit." A otevřel ústa. Felix Deutsch ihned poznal, že jde o rakovinu patra v pokročilém stadiu. Přesto prohlásil: "Vypadá to na ošklivě rozvinutou leukoplakii, způsobenou nadměrným kouřením." A varoval pacienta, že by se z toho mohlo vyvinout něco zhoubného, pokud neskoncuje s doutníky.
Pravdu se Freud dozvěděl až o tři roky později. Hned také pochopil, že o jeho rakovině věděli i všichni nejbližší přátelé, jen ne on sám. Rozčílil se, že lékař podcenil jeho duševní sílu. "Felix poté rezignoval na pozici Freudova osobního lékaře. Plná důvěra pacientů pro něj byla stěžejní a bylo mu jasné, že tu Freudovu právě ztratil," uvedla později Deutscheho manželka.
S nemocí bojoval 16 let
Nového lékaře psychoanalytik přijal na doporučení své vznešené klientky, řecké princezny Marie Bonapartové. Doktor Max Schur byl o 40 let mladší než on sám a přistoupil na jeho podmínky. "Vždycky si budeme říkat pravdu. A až přijde můj čas, nenecháte mě zbytečně trpět," vyžádal si Freud.
V příští dekádě podstoupil na třicet operací, ohluchnul na jedno ucho, doutníků se ale nevzdal. Tvrdil, že bez nich nemůže přemýšlet. Jeho stav byl kupodivu poměrně stabilní až do roku 1936, kdy se mu v ústech začaly šířit nové nádory. Chirurgové byli nuceni přistoupit k drastické operaci, po které Freud musel nosit nepříjemnou protézu oddělující ústní dutinu od nosní. Trpěl úpornými bolestmi, nemohl pořádně mluvit ani jíst, avšak nadále kouřil a pracoval.
Sigmunda Freuda jste nikdy nespatřili bez doutníku.
Emigrovat nechtěl, ale nakonec musel
V té době už mnoho jeho židovských přátel a kolegů balilo kufry a hledalo azyl v Británii a Spojených státech. Freud do poslední chvíle věřil, že se Hitler Rakouska nezmocní. Zachoval klid i poté, co ho nacisté vyvedli z omylu. K emigraci se rozhodl až ve chvíli, kdy gestapo odvezlo jeho dceru Annu k výslechu.
Vrátila se po sedmi hodinách, otřesená, vyčerpaná, ale živá a nezraněná. Po dlouhém tichém rozhovoru s doktorem Schurem se Freud rozplakal a prohlásil, že všichni musejí z Vídně utéct.
Po dlouhých vyjednáváních se rodina i s lékařem a jeho manželkou a dětmi přesunula do Londýna. Freudovi v té době zbývalo už jen šest měsíců života.
Pohled na něj rodinu děsil. Hnisající rány v dásních a tvářích vydávaly mrtvolný zápach a přitahovaly mouchy; lékař pacientovi připevnil k obličeji malou moskytiéru, aby ho před hmyzem ochránil. Kvůli zápachu se k Freudovi už nechtěl přibližit ani jeho milovaný psík. Anna o otce nepřetržitě pečovala, několikrát za noc vstávala, aby mu vpíchla lokální anestetikum.
Asistovaná sebevražda
Přesto během pobytu v Londýně 83letý Freud ještě léčil čtyři klienty a vytrvale psal. Teprve v červenci 1939 praxi definitivně ukončil a zůstal upoután na lůžku ve své pracovně. Poslední dny chtěl strávit v blízkosti knih a starožitností.
21. září vzal svého lékaře za ruku a řekl mu: "Určitě si pamatujete na náš první rozhovor. Slíbil jste mi, že mě nenecháte trpět, až nadejde můj čas. Teď už je to jen mučení a dál to nemá smysl." Max Schur přikývl. Když se jeho pacient opět ocitl v agónii, podal mu vyšší dávku morfia. "Ulevilo se mu a upadl do klidného spánku. Po 12 hodinách jsem injekci zopakoval. Freud už byl tak blízko svému konci, že upadl do kómatu a už se neprobudil," popsal lékař, jenž konstatoval pacientovu smrt ráno 23. září.
Zdroje: www.theatlantic.com, www.freud.org.uk, www.novinky.cz
