Nachází se tedy přesně tam, kde drtivý tlak mění hmotu do stavů, které na Zemi neznáme. Vědci tak díky tomu došli k poznání, že jsou obě planety o dost složitější, než si do té doby vlastně mysleli. To uvedl Ravit Helled, planetární vědec z univerzity v Curychu ve Švýcarsku.
"Obří planety nejsou jen jednoduché koule plné vodíku a helia."
Rádiové signály zmátly vědce
Vědcům se tak podařilo proměnit rádiové signály v sondy plné gravitačních změn. Ty vznikají hluboko uvnitř plynových obrů, kterým je nejen Saturn, ale také Jupiter.
Touto problematikou se v osmdesátých letech minulého století zabýval Luciana Less z univerzity Sapienza v Římě. Ten se podílel na průkopnickém vývoji rádiového přístroje pro sondu Cassini. Cílem bylo získat čistý signál v pásmu Ka. Místě, které je relativně prosté šumu z meziplanetární plazmy.
Sledováním fluktuací rádiového signálu plánoval tým pátrat po gravitačních vlnách z vesmíru a testovat obecnou teorii relativity během cesty sondy k Saturnu, která začala v roce 1997, a také z podobného zařízení na misi Juno k Jupiteru, která odstartovala v roce 2011.
Less a jeho kolegové použili rádiové fluktuace k mapování tvaru gravitačních polí na obou planetách, což jim umožnilo odvodit hustotu a pohyby materiálu hluboko uvnitř.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Jedním z cílů bylo "prozkoumat kořeny silných větrů", které bičují oblaka těchto plynových obrů do výrazných horizontálních pásů. Vědci předpokládali, že větry budou buď mělké, jako větry na Zemi, nebo velmi hluboké, pronikající desítky tisíc kilometrů do nitra planety. Tam se očekává, že extrémní tlak vytrhne elektrony z vodíku a změní ho na vodič podobný kovu.
Získané radiové signály však vědce zmátly. Obrázek Saturnu je stále nejasnější. Údaje ze sondy Cassini naznačují, že jeho jádro by mohlo mít hmotnost asi 15 až 18krát větší než Země a vyšší koncentraci těžkých prvků než Jupiter, což by mohlo naznačovat jasnější hranici.
Podle Davida Stevensona, planetárního vědce z Kalifornského technologického institutu v Pasadeně a spoluautora projektu Juno, je však tato interpretace nejistá. Navíc Cassini byla přetahována něčím hluboko uvnitř Saturnu, co nelze vysvětlit větry. Jde o jakousi temnou stranu Saturnovy gravitace.
Nejpravděpodobnějším vysvětlením této dodatečné gravitace jsou normální režimy, jako oscilace Saturnu. Jde tedy v podstatě o zvukové vlny dlouhé vlnové délky, ne nepodobné těm, které vidíme na Slunci nebo na Zemi.
Vědci zatím netuší, co přesně tento jev způsobuje. Mají však podezření, že tyto podélné změny gravitačního pole jsou způsobeny hlubokými bouřemi nebo jakousi vnitřní konvekcí.
Jedná se tak o podobné variace, které byly nedávno zjištěny na Jupiteru v důsledku Velké rudé skvrny.
Zdroje:
