Záhadná dominanta

Neolitická mohyla Silbury Hill ční do výšky přes třicet metrů v hrabství Wiltshire na jihozápadě Anglie už téměř 5 000 let. Je to nejstarší a největší mohyla v Evropě. Na její navršení museli stavitelé vynaložit nesmírné úsilí. Badatelé odhadují, že ji stavěli 4 miliony hodin z půl milionu tuny materiálu, převážně křídy. To, co je vidět dnes, však nebylo postaveno naráz. Vyvýšenina vznikala a rozšiřovala se v letech 2 470 až 2 350 př. n. l. Předpokládá se, že lidé nejdřív odtěžili vrstvu půdy s kameny a vybudovali malou metrovou mohylu. Kolem ní později vytyčili kruh o průměru 16 metrů a do něho navezli bahno a černou hlínu.

A pak dál a dál postupně přidávali drny, hlínu, jíl, štěrk a slínovec. Stavěli valy a hloubili příkopy, které zasypávali a překopávali. Je možné, že se na stavbě podílely různé komunity, které přinášely zeminu a křídu ze svých území. Mohyla nakonec nabyla průměru 160 metrů a zabrala plochu přes dva hektary. Nyní plochý vrchol mohl být původně zaoblený. Jak naznačují nálezy, plošina byla pro neznámý účel vytvořena později. Kolem mohyly je široký příkop, směrem k západu vytváří nádrž, ve které bývá voda.

Archeologové zkázou

Mohyla byla velkou výzvou pro archeology, ale předpokládanými poklady lákala i jejich lovce a starožitníky. První archeologické vykopávky zde proběhly v roce 1723. Údajně proto, že byla na vrcholu nalezena kostra. Pokud ano, pak byla z doby, kdy vyvýšeninu její stavitelé dávno opustili. Raných archeologických průzkumů proběhlo několik, tři z nich však zanechaly největší devastující stopu.

V roce 1776 zde vedl vykopávky plukovník E. Draxe. Jeho výzkum financoval H. Percy, vévoda z Northumberlandu. Předpokládali, že skrývá pohřebiště. Skupina horníků vyhloubila šachtu z vrcholu směrem do středu mohyly. Žádné obřadní místo s lidskými ostatky nalezeno nebylo. Pohřební komoru nenašel ani reverend J. Merewether, který v roce 1849 vedl tým Královského archeologického institutu. Ti pro změnu vyvrtali vodorovný tunel. Dá se říct, že byli o něco úspěšnější. Našli mech, drny a sladkovodní mušle.

Nejrozsáhlejší výzkum mohyly vedl profesor R. Atkinson v letech 1968-1970. Sponzorovala ho BBC, která během průzkumu natáčela dokumenty. Atkinson nechal velšskými studenty hornictví vyhloubit další vodorovný tunel. Při svém bádání zjistil, že se mohyla stavěla ve třech fázích. Opět ale žádné ostatky, žádné artefakty. I Atkinskon našel jen zklamání.

Zdroj: Youtube

Silbury Hill v rukou English Heritage.

Archeologové, ale i nezmínění hledači starožitností v předchozích třech stoletích mohylu provrtali skrz naskrz. Nálezy nebyly nikterak významné, ale škody, které napáchali ano. Následky se naplno projevily na jaře 2000 po přívalovém dešti. Vchod do Draxeovy šachty na vrcholu se propadnul a vzniknul 14 metrů hluboký kráter. Průzkum ukázal, že se hroutí i další tunely uvnitř. Voda začala pronikat do zbytků vodorovných tunelů. Následovaly další závaly a propady. Tunely byly podepřeny novými vzpěrami, což stálo milion liber, a kráter byl dočasně vyplněn polystyrénem.

Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré a tak byly díky těmto propadům zahájeny poslední průzkumy. V omezené míře archeologický v podobě vykopávek, dále pak neinvazivní a seismologický. Archeologové měli možnost získat další poznatky v letech 2007 až 2009, kdy anglická správa památek English Heritage provedla rozsáhlé konzervační práce pro zpevnění památky.

Nálezy a poznatky

Poslední průzkum Silbury Hill vedl archeolog z English Heritage J. Leary. Účastnilo se ho i sedm univerzit. Poklady, které uvnitř mohyly našli, mají cenu jen pro badatele. Byli nalezeni okřídlení mravenci, což naznačuje, že stavba mohla začít v létě. Dále i po tisíciletích stále zelená stébla trávy z drnů, které pokrývaly původní mohylu. Křídové kameny, které zpevňovaly suť, a dále příkop, který byl před poslední fází zasypán. Stejně záhadné jako mohyla sama jsou obrovské sarsenové kameny pečlivě začleněné do stavby v každé její fázi. Stejné sarseny, jako byly použity v ruinách Avenbury a Stonehenge.

Neolitičtí stavitelé po sobě nezanechali vůbec nic. „Nejsou tu žádné odpadky, žádné rozbité hrnce, jen parohové krumpáče hozené do zasypaného příkopu. Nezanechali kosti od oběda nebo nádoby s jídlem. Nic, co by místo mohlo kontaminovat,“ řekl Leary. Dále uvedl, že takto naprosto „sterilní“ místo nemůže být náhoda. Kromě nástroje z paroží nalezeného v horním příkopu, všechny člověkem vyrobené předměty – keramika a hroty šípů pocházejí ze středověku, tedy z mnohem pozdějšího období. No a nalezená časosběrná kamera štábu BBC je ale ze století minulého.

Ale něco stavitelé po sobě přece jen zanechali: záhadu. „Víme, že něco na tomto místě bylo pro generace lidí neuvěřitelně zvláštní a posvátné, ale netušíme co,“ řekl Leary. Jaký účel a význam měla stavba pro lidi, kteří ji postavili, zůstává tajemstvím. Stejně jako k jaké kultuře patřili, proč a kdy mohylu opustili, nebo zda vymřeli. Jediné, co se ví, že tam není žádná pohřební komora keltského krále ani žádné poklady. Jen štěrkové podloží a na něm tři navýšeniny. Vlastně to není ani mohyla.

Dovětek

British Heritage nechala všechny známé dutiny, tunely a kráter zasypat křídou. Zůstaly jen starší štoly, jichž odstranění by mohlo způsobit problémy. Mohyla je tak nyní zrekonstruována téměř do původního stavu. A jak Leary uvedl, tak aby „ …nic nemohlo někoho dalšího svádět narušovat tuto památku.“ Tajemství Silbury Hill tak zůstane navždy skryto v útrobách kopce.

Zdroje: www.theguardian.com, www.historicmysteries.com, www.english-heritage.org.uk