Africký vládce neměl lehké dětství a dospívání. Když mu bylo pět let, jeho otce zabili francouzští kolonizátoři. Matka to neunesla a spáchala sebevraždu. V té době ještě nikdo netušil, že ten nešťastný sirotek se jednou stane sadistickým diktátorem s neomezenou mocí. Bokassa neměl dobré školní výsledky, a tak místo studia nastoupil do armády. V té se jako voják osvědčil, a jeho kariéra v řadách armády rychle stoupala. V hlavním městě Středoafrické republiky Bangui, kam byl převelen, se ve svých čtyřiceti letech stal kapitánem a následně i majorem.

Do dějin vstoupil nejen svou bizarní vládou, ale také provedením státního převratu. Poslední den roku 1965 svrhl úřadujícího prezidenta Davida Dacka a sám převzal nad Středoafrickou republikou moc. Převrat chtěl původně uskutečnit sám Dacko, a to kvůli špatnému hospodářskému stavu země. Na své místo chtěl dosadit spřízněného velitele četnictva Jeana Izamo. Bokasso ho však předběhl a nechal Dacka uvěznit. Úsměvné je, že se deset let poté stal bývalý prezident diktátorovým poradcem.

Tak, jak bývá dobrým zvykem, i nový africký vládce nasliboval lidem, že vše bude dělat jen pro jejich prospěch. Realita však byla odlišná. Přestože ekonomika státu byla totálně zdevastovaná, veškeré finanční injekce ze zahraničí končily na Bokassově soukromém účtu. Financoval si tak svůj nezřízený život v luxusu. Přesto učinil alespoň několik pozitivních změn. Patřil mezi ně zákaz ženské obřízky a zavedení veřejné dopravy.

V roce 1976 začala jeho opravdová krutovláda. Navázal styky s libyjským vládcem Kaddáfím, jehož sympatie si získal tím, že konvertoval k islámu. I od tohoto známého diktátora dostával Bokasso peníze. Po nějakém čase mu pouhý prezidentský post přestal stačit a začal přemýšlet o tom, že se stane císařem.

Pro jednu ze svých žen, kterou nazýval podle země jejího původu „Rumunka“, zřídil soukromou zoo se lvy, krokodýly a šimpanzi. Zvířata se nekrmila pouze běžnou potravou, ale občas také Bokassovými odpůrci. Podle nalezených kosterních pozůstatků je šelmám a krokodýlům předhazoval živé.

Kvůli svému snu stát se císařem, změnil své náboženské přesvědčení a pokorně se vrátil ke katolické církvi. Pompézní korunovace proběhla 4. prosince 1977. Bokasso si přál mít obřad podobný jako Napoleon Bonaparte. Celá akce tak vyšla na bezmála půl miliardy korun a uštědřila pořádnou ránu už tak zdecimovanému státnímu rozpočtu.

Dva roky poté mu zlomilo vaz, když nechal více než sto dětí ubít k smrti. Některé prý zemřely jeho rukou. Dovolily si protestovat proti nošení drahých školních uniforem, které si musely koupit od společnosti, jíž vlastnila jedna z Bokassových manželek.

Pohár trpělivosti tímto přetekl a Francie diktátora sesadila a nahradila ho již zmiňovaným Davidem Dackem.

Bývalý císař byl obviněn z kanibalismu, sadismu, zpronevěry a také téměř čtyřiceti vražd. V jeho sídle byly objeveny tři tuny slonoviny a bezmála šestnáct tisíc diamantů. Těmi byla posázená i jeho hůl. V mrazácích byly nalezeny části lidských ostatků. Jeden ze svědků obžaloby, někdejší kuchař, uvedl, že dostal od svého pána příkaz uvařit mrtvolu člověka, kterou císař přechovával v prostorné lednici. K odsouzení za zločiny související s kanibalismem, to však nestačilo, avšak za ostatní činy byl bývalý diktátor odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl nakonec zmírněn na doživotí, později na dvacet let a v roce 1993 byl Bokasso, v rámci všeobecné amnestie, propuštěn na svobodu. O tři roky později, krátce poté, co se prohlásil za třináctého apoštola, zemřel na infarkt. Zůstalo po něm sedmnáct manželek a více než padesát dětí.