Ti jsou sdružení v Církvi Nového Jeruzaléma, ale všichni jim říkají podle švédského mystika Emanuela Swedenborga říkají swedenborgiáni. Zpočátku přitom nic nenasvědčovalo tomu, že z rodáka ze Stockholmu vyroste muž, který bude vyvolávat posměšné úšklebky i posvátnou hrůzu.
Emanuelův otec Jesper vyučoval teologii na univerzitě v Uppsale. Později se stal biskupem, díky čemuž byl povýšen do šlechtického stavu a příjmení Swedberg si změnil na honosnější Swedenborg. Emanuel vystudoval pod jeho dohledem filozofii a v roce 1710 se vydal na zkušenou po Evropě, kde se zdokonaloval v mnoha oborech. Učil se vázat knihy, vyráběl dechové nástroje, sestrojoval hodiny, pronikal do tajů rytectví.
V roce 1716 jej švédský král Karel XII. jmenoval mimořádným poradcem kolegia dolů a Emanuel dalších 30 let rozhodoval o všech důležitých záležitostech ve švédském důlním průmyslu. Kromě toho vypracoval projekt nového typu suchého doku, stavěl plavební kanály, vymyslel stroje pro zpracování soli nebo systém pro přepravu velkých válečných lodí po souši. Navrhl i ponorku nebo létající stroj.
Styky s anděly
Postupně se začal od praktických věd přiklánět k filozofii a teologii. Stále však šlo o klasického myslitele, který pouze sepisoval své názory a vedl odborné disputace s ostatními učenci. V polovině 40. let 18. století však v jeho životě nastal zlom.
V roce 1749 vydal knihu Nebeská tajemství, která se velmi lišila od jeho předešlých spisů. Už nediskutoval, nepochyboval, nýbrž vše předkládal jako hotovou věc. „Díky božskému milosrdenství mi bylo umožněno po dobu několika let být stále a bez přerušení ve styku s duchy a anděly, slyšet je rozmlouvat a hovořit s nimi. Takto jsem slyšel a viděl podivuhodné věci druhého života, jež nikdy předtím nepoznal, ani si je nemohl představit, žádný člověk,“ vysvětlil Emanuel v předmluvě.
O bližších okolnostech ale zarytě mlčel. Až později se svým přátelům svěřil, že první vidění měl o Velikonocích roku 1743 a každoročně se opakovala. Prý se mu zjevil „muž“, který mu řekl, že je stvořitel a vykupitel, a vybral si ho, aby lidem vysvětlil skutečný smysl písma svatého.
Požár jako důkaz
Řada lidí se na Emanuela dívala jako na blázna, přesto dokázal řadu nevšedních kousků. Uměl se třeba uvést do zvláštního transu, díky němuž se prý dokázal rozdvojit. Takzvanou bilokaci, tedy pobyt na dvou místech zároveň, dokázal v září 1759, kdy v Göteborgu barvitě líčil, jak ve 400 kilometrů vzdáleném Stockholmu vypukl rozsáhlý požár. Posel, který vše potvrdil, přitom z místa neštěstí dorazil až za dva dny.
Jindy Emanuela požádala o pomoc zoufalá vdova po holandském vyslanci. Nemohla najít důležitou účtenku, kterou měl její manžel zaplatit těsně před smrtí. Po několika dnech jí Emanuel oznámil, že s jejím chotěm mluvil a doklad je schovaný v tajné zásuvce sekretáře. Důmyslnou skrýš i s listinou pak žena podle návodu skutečně našla.
Emanuel až do své smrti v roce 1772 trval na tom, že jeho styky s bohem a anděly jsou skutečné. „Vše, co jsem zapsal, je stejně pravdivé jako to, že mě teď vidíte před sebou. Mohl bych říci ještě mnohem více, kdyby mi to bylo dovoleno. Po smrti se však všechno dozvíte a pak si budeme mít ještě hodně co říci,“ opakoval.
Na základě jeho spisů vznikla v roce 1787 Církev Nového Jeruzaléma. V současnosti má po celém světě přes 30 tisíc členů, kteří mimo jiné věří, že se v 18. století uskutečnil druhý návrat Ježíše Krista.