Strašidelné svahy?
Silnice ve svahu, kde si na neutrál můžeme vyjet do kopce, najdeme po celém světě. Jen ve Spojených státech jich je přes padesát, ve Velké Británii šest. Jsou turistickou atrakcí, stejně jako v indickém Ladaku nebo Kanadě, kde jim říká Magnetic Hills – magnetické svahy. Právě záhadné magnetické síly, jak se dlouho věřilo, mohly být jedním z vysvětlení pro tento jev. I vědci se domnívali, že souvisí s magnetickými póly Země. Někde tyto svahy nazývají gravitační kopce, jinde se věří, tedy spíš věřilo, že jsou strašidelné. Dle legend totiž auta nejedou vzhůru sama. Tlačí je duchové obětí automobilových nehod či vyvražděných původních obyvatel Ameriky.
Zklamání?
Tyto gravitační anomálie přitahovaly pozornost příznivců paranormálních jevů, lovců duchů i do jisté míry ufologů. Dá se proto předpokládat, že vědecké vysvětlení pro ně muselo být jistým zklamáním. Gravitace je totiž v pořádku. Dnes se dá sklon svahu snadno ověřit a přesně změřit pomocí geodetických přístrojů a GPS značek. Ať je to silnice, kopec či svah, kde se kulička zdánlivě kutálí vzhůru, nebo koryto řeky, ve kterém teče voda proti proudu, jedná se o optický klam. O iluzi v určitém prostředí, kterou náš mozek nedokáže správně zpracovat. A tak svah, který ve skutečnosti klesá, vnímáme opačně. Auto jede dolů, řidič však má pocit, že stoupá.
Následující video ukazuje, jak se míček kutálí do svahu:
Odborníky i psychology ale zajímalo, proč se naše oči a mozek nechají oklamat.
Našel se „viník“
Tyto svahy, jichž sklon vnímáme opačně, jsou obvykle krátké úzké úseky v krajině. Dle geodetů k optickému klamu dochází, když je úhel sklonu vozovky menší než u okolní krajiny. Podstatnou roli také hraje „ztracený“ horizont. To znamená, že jeho linie je skrytá, anebo nám chybí referenční – porovnávací bod. Jak hodně může chybějící horizont zkreslit náš pohled zkoumali italští vědečtí pracovníci na univerzitách v Padově a Pavii.
Optickou klam přibližuje další video:
Pro svou studii vytvořili modely známých gravitačních kopců z několika míst. Dobrovolníci, kteří se jí účastnili, je sledovali pomocí okének upravených pro perspektivu. Měli tak pocit, jako by byli přímo na místě. Vědci jim horizonty různě měnili a zkoumali, jak při tom účastníci vnímají svah. Zjistili, že pokud horizont není v dohledu, pak jsou okolní stromy a jiné orientační body pro náš mozek značně matoucí.
„Vizuální (a psychologické!) efekty získané v našich experimentech byly ve všech ohledech analogické těm, které jsme zažili na místě. Po skončení úkolu každého pozorovatele jsme na nesprávně vnímaný svah položili malou roličku a zdálo se, že se pohybuje proti zákonu gravitace. Vyvolávalo to překvapení a občas i úctyhodný strach,“ uvedl tým ve studii.
Zdroje: www.sciencealert.com, explorersweb.com
