Hrávala prostitutky, pózovala pro jedno z prvních čísel Playboye a její film v Americe zakázali jako nemravný. Její jméno ale na seznamu slavných erotických nebo módních ikon chybí. „Zástupy dívek nikdy nekopírovaly mé účesy nebo způsob mého oblékání. Nikdy jsem proto netrpěla stresem z toho, že jsem nějaká ikona nebo že tvořím image." říkala Simone. Místo toho se mohla soustředit na rozvíjení talentu. Stala se první a na dlouhou dobu jedinou francouzskou herečkou, která získala Oscara. V zemi galského kohouta se ale nenarodila.

Dětství bez otce
Na svět přišla 25. 3. 1921 v německém Wiesbadenu jako Henriette Charlotte Simone Kaminker. Její otec André, potomek polských Židů, pracoval jako novinář a překladatel a kvůli práci se často stěhoval. Později se s manželkou Georgettou vrátil do její domoviny a usídlili se poblíž Paříže, kde se jim narodili ještě synové Alain a Jean-Pierre.

Simone vyrůstala v intelektuálním prostředí, stýkala se třeba se slavným spisovatelem a filozofem Jean-Paulem Sartrem. Už na střední škole uměla několik světových jazyků včetně latiny.

Rodiče se sice nikdy nerozvedli, přesto otce téměř neviděla. André byl pracovně velmi vytížený a vzhledem ke svému původu si bral velmi osobně vzrůstající Hitlerovu moc. Snažil se proti ní bojovat všemi způsoby a díky tomu si připsal i jeden světový primát. V roce 1934 jako první použil v rozhlase simultánní překlad, kdy posluchačům živě tlumočil projev Adolfa Hitlera.

Na hraně chudoby
Než se Simone stihla porozhlédnout po vysoké škole, vypukla druhá světová válka a rodina se definitivně rozdělila. Otec mezi prvními utekl do Anglie, kde se zapojil do odboje po boku generála Charlese de Gaulla.

Simone se s matkou a dvěma mladšími braty ocitla ve svízelné situaci. Neměli peníze a tak byla ráda, když jí v roce 1941 bývalá spolužačka Corinne domluvila místo asistentky sekretářky jejího otce. Jean Luchaire byl šéfredaktorem novin Le Petit Parisien a připravoval nový list. Simone pracovala jako písařka, ale po několika měsících zjistila, že Luchaire kolaboruje s německými okupanty a články podle toho vypadaly. Dala okamžitě výpověď, i když byla v té době jedinou živitelkou rodiny. Přesto jí tuto epizodu po válce mnozí vyčítali a dlouhá léta se nemohla zbavit nálepky kolaborantky.

Věrná spolužačka Corinne pak přišla s další osudovou nabídkou. Přivydělávala si jako komparzistka ve filmech a jednoho dne vzala kamarádku s sebou. Simone se díky fyzickému vzhledu a hlavně talentu rychle dostala z bezejmenného davu statistů mezi herce, kteří se objevují v titulcích. A to byl problém.

Simone dobře věděla, že nesmí přiznat svůj původ. Jako rodilou Němku by ji Francouzi nepřijali a Němci by ji zase lákali do svých filmů. Ani o jedno nestála, a tak začala vystupovat pod dívčím příjmením své matky, tedy Signoret.

Stroj na skandály
„Tehdy jsem také konečně začala žít jako žena," vzpomínala. Nejprve okouzlila režiséra Marcela Duhamela. Románek sice rychle skončil, přesto vyvolal slušný skandál. Milenec byl totiž o 20 let starší a ženatý.

Další kořistí se stal jiný režisér Yves Allégret, který byl starší „jen" o 15 let. Naštěstí neměl manželku, takže když na sklonku války přivedli na svět syna, aniž byli svoji, lidé se spokojili jen s pozvednutým obočím. Dvojici ale vzápětí postihla tragédie. Devět dní po porodu dítě zemřelo. Simone hledala útěchu v práci a dařilo se jí. Brzy se stala vycházející hvězdou.

V roce 1946 přivedla na svět dceru Catherine, ale trvalo ještě další dva roky, než si Allégreta konečně vzala za muže. Nešlo však o šťastný konec, nýbrž spíše zápletku k dalšímu dramatickému dějství.

V manželství žila sotva rok, když potkala začínajícího herce a zpěváka Yvese Monatnda (*1921), s nímž se právě rozešla milenka Edith Piaf. Výsledkem byl další skandál. „Opustila jsem manžela a domov, což bylo špatné. Opustila jsem i své dítě, což bylo ještě horší. Lidé mě zase nenáviděli, ale musela jsem to udělat," vzpomínala na největší poblouzení života. Následoval rozvod s Allégretem a v roce 1951 svatba s Montandem.

Díky kontroverzní pověsti jí režiséři dávali role žen poněkud lehčích mravů. Vrcholem se stal film Rej, který v Americe zakázali jako příliš obscénní. Později zase rozvířila vody společenského mínění, když se objevila na stránkách Playboye.

Podezřelý živel
S Montandem si rozuměla si po všech stránkách. Společné měli i levicové smýšlení a často jezdili do zemí za želenou oponou. V roce 1956 Simone oslavila Silvestr v Kremlu, kde se líbala s Nikitou Chruščovem.

Není divu, že měla jako podezřelý živel několik let zakázaný vstup do Spojených států. Pominul na konci 50. let a bylo to právě včas, aby mohla převzít Oscara za výkon v britském dramatu Místo nahoře. Šlo o velké překvapení, protože toho roku se poprvé v kategorii nejlepší herečky utkaly „těžké váhy" Elizabeth Taylor a Katharine Hepburn. Zlatou sošku jim ale vyfoukla „neznámá komunistka z Evropy". Další francouzskou držitelkou prestižního ocenění se až v roce 1996 stala Juliette Binoche za film Anglický pacient.

Simone žila s Montandem až do své smrti, i když ji několikrát povedl. Psalo se zejména o románku s Ingrid Bergman a zejména s Marilyn Monroe, s níž si zahrál v muzikálu Pojď, budeme se milovat. Kvůli Marilyn upadla slavná herečka do depresí, ze kterými se léčila až do konce života.

Až do 80. let Simone patřila mezi velké postavy francouzského filmu. „Stále čekám, kdy lidé zjistí, že jsem pouhý amatér," říkala. Nepřišli na to nikdy. Když 30. září 1985 podlehla rakovině slinivky, celá země se ponořila do hlubokého smutku.



CO JEŠTĚ NEVÍTE
* Na poslední chvíli vycouvala z filmu Řek Zorba (1964), který se pak ucházel o sedm Oscarů.
* V roce 1965 se dočkala další nominace na Oscara za drama Loď bláznů.
* Yves Montand zemřel v roce 1991. Byl pochován byl do hrobu k Simone.
* V roce 1998 se objevila na francouzských poštovních známkách.
* Dcera Catherine je také herečka.