Hádanky přes muže – dětství
Krásné dětství prožívala pod hradbami Vyšehradu v Podolí a hudební vlohy prý zdědila po dědečkovi. Zpívala od malička, chodila do baletu. Její tatínek František Roubal pracoval v Pražském sanatoriu, kde měla rodina byt. Kamarádila se s vrstevníkem Milanem, jehož maminka krásně zpívala a se synem hrála na klavír. Ta „naše z titulky“ také toužila usednout ke klávesám. Rodiče její přání vyslyšeli a koupili jí piano.
Její idylické dětství skončilo, když se naší zemí začali promenádovat hitlerovci a na krásném Pražském hradě vyvěsili hákový kříž. Rodiny se ze sanatoria musely vystěhovat a tatínek si sehnal práci ve všeobecné nemocnici na Karlově náměstí. Zahynul v únoru 1945 při náletech na Prahu a ona zůstala s maminkou sama. Vystudovala obchodní akademii, ale během studia navštěvovala soukromé hodiny zpěvu a hudební teorie.
Hádanky přes muže – podia
Naše dlouholetá, téměř devětašedesátiletá stálice populární hudby stále vystupuje. Na koncertě „Orchestr Karla Vlacha – 85“ v Divadle u Hasičů (10. 11. 2024), kterému šéfuje její jediný syn Tomáš Spurný (*1949), má být jednou z pěveckých gratulantů – a máte hned tři nápovědy naráz.
S Vlachovým orchestrem začala vystupovat v roce 1958 jako hlavní pěvecká hvězda a nazpívala s ním stovky nestárnoucích písniček, z nichž vybrat pro připomínku jednu není snadné a nemusí být zrovna vaše parketa. Už své doby totiž byla hvězdou spíš té střední a starší generace. Ale asi nikoho neminula Whisky to je moje gusto nebo Když v báru houstne dým, které v jejím podání zpívá Tornádo Lou (Květa Fialová) v nezapomenutelné parodii na westerny Limonádový Joe aneb Koňská opera.
Pod Vlachovou taktovkou nazpívala slavné duety s Milanem Chladilem, který byl jejím partnerem na podiu téměř tři desítky let. My dva a čas, O nás dvou už Goethe psal, další zamilované songy a upřené pohledy daly příčinu „šuškandě“ o jejich mileneckém vztahu, byť byli jen kamarádi. Údajně na něho žárlil její druhý manžel Jaromír Vomáčka, skladatel divadelní a filmové hudby a populárních písní, z nichž mnohé napsal právě pro ni. Ať byl důvod jakýkoli, jejich manželství nevydrželo a rozvedli se.
Po rozchodu se sblížila se svým kapelníkem. Karel Vlach se stal jejím životním partnerem. Harmonický a šťastný vztah jí vzalo až jeho úmrtí. Pak už zůstala sama…
První manžel a…
Její jméno už není nutné tajit, víte, že to je Yvetta Simonová (*4. listopadu 1928). Po válce s ní maminka odjela do Bratislavy ke známým, kteří milovali divadlo a navštěvovali kavárničky s živou hudbou. To vedlo k různým setkáním, která ji dovedla na jeviště bratislavské Malé scény, když získala roli Agafji ve zhudebněné Gogolově Ženitbě. Tehdy se poprvé potkala s Františkem Spurným, a přeskočila mezi nimi ta pomyslná jiskřička. Spurný byl v té době úspěšný podnikatel, manažer významných umělců a ředitel Velkého sálu Lucerny rodiny Havlových, jímž se stal ve 30. letech jako sedmnáctiletý mladík po úmrtí otci.
Po třech letech se Yvetta s maminkou vrátila do Prahy, kde pokračoval nejen její vztah se Spurným, ale i její hudební kariéra. Právě on ji od zpívání v operetách odvedl na cestu k populární hudbě. Provdala se za něho v roce 1949 a téhož roku se jim narodil Tomáš. Manželství jim sice nevydrželo, ale i po letech, dávno po jeho smrti se ho zastala.
… smutno z Gotta
František Spurný stál u zrodu jména „Gott“. Pomáhal mu v začátcích jako umělecký poradce a byl to právě on, který ho dostal přes švýcarskou agenturu spolu s dalšími umělci do půlroční show v Las Vegas nazvanou Europa ´68. Následně se stal jeho manažerem. „Byl velmi schopný, jak se říká gentleman ze staré školy. Mluvil výborně německy, proto mě doprovázel do německých studií,“ napsal o něm Gott ve své autobiografii Má cesta za štěstím.
Jejich cesty se rozešly v 70. letech, kdy se Spurný ocitl kvůli nedovolenému podnikání na rok a půl ve vazbě. To je ale jiná kapitola. Mistr však ve svých obsáhlých výše zmíněných pamětech, kterou nechala jeho Ivana vydat k jeho nedožitým 82. narozeninám píše, že se z odtajněného spisu StB dozvěděl, že na něho Spurný celou dobu donášel.
„My jsme v té době spolu nebyli, ale tohle je nesmysl a uráží mě to“, ohradila se paní Yvetta. „Františka jsem znala dobře, tohle by v životě neudělal a neměl to ani zapotřebí. Co by asi na něho měl donášet? Že vydal desku nebo si koupil nové boty?“
„Vymýšlel si všelijaké nehezké a nepravdivé báchorky…“, tvrdil Gott a vzpomíná, že mu to zcela vzpomínky na Františka zkalilo, byť napsal, že „by rád věřil, že tak činil nerad…“. „Je mi z toho smutno,“ uvedla po vydání knihy nevěřící Yvetta, která nechápe, proč to psal, když právě její bývalý manžel Spurný pomohl Gottovi ke kariéře.
Doslov
Ani jeden z pánů už není mezi námi, takže se vyjádřit nemůžou, nicméně fakta jsou fakta. František Spurný je velmi pozoruhodná osobnost našeho hudebního světa, bezesporu jedna z našich nejvýraznějších. Jelikož byl propojený s „kapitalismem“, pozornosti StB tak neunikl, ale nikdy nikoho neudal ani nedonášel. Natož pak na Gotta.
Ke Gottově knize se vyjádřil také hudební publicista Pavel Klusák, mimo jiné autor knihy Gott. Československý příběh, ve kterém vyvrací Gottovy „mýty“ a podává ověřená fakta. V článku pro Aktuálně cz. uvádí pět příkladů, kde „mistr“ mlží, zamlčuje či bájí, a jeho „vzpomínky“ neodpovídají doložitelným pramenům. Jedním z nich je i to „donášení“.
Nemůžeme zabíhat do podrobností, ale dle Klusáka jisté je, že Spurný skutečně o Gottovi vypovídal, a to v roce v roce 1971, když byl ve vazbě. Zlatý slavík se tehdy tak nějak „pozapomněl“ v Německu… Dle spisů Spurný vypověděl, že by ho dokázal přimět vrátit se, a vylíčil ho ale tak nelichotivým způsobem, že by si to nikdo, natož Mistr, za rámeček nedal. To je ta „zkalená“ vzpomínka. V žádném případě však nešlo o udávání či opakované donášení.
Klusák, též hudební kritik poznamenal, že obvinit právě „výjimečného a pozitivního“ Spurného nebylo čestné, neboť Gott byl sledován jinými agenty z jeho vlastního okolí, o kterých se však ve svých vzpomínkách nezmínil…
Zdroje: magazin.aktualne.cz, www.vlasta.cz, cnn.iprima.cz, encyklopedie.praha2.cz/osobnost, encyklopedie.praha2.cz