Až na jednu měly všechny tvar obdélníku a jejich velikost se pohybovala zhruba od 1 cm do 35 cm čtverečních. Sinajské desky, jak se nalezeným artefaktům přezdívalo, byly zdobeny podivnými nápisy. Ty přejímaly slova z různých evropských abeced včetně starořečtiny, latinky a cyrilice.
V roce 1875 se objevily v Bukurešti zvláštní desky
Na deskách se také objevily různé neznámé jazyky a archaické symboly, které jen zvyšovaly záhadnost tohoto nálezu. Slova jako "mato" (král), "talipoko" (pevnost) a "kotopolo" (kněz) neměla žádné rozlišovací znaky od jiných evropských jazyků.
V této jazykové mozaice byli rozpoznatelní králové, toponyma a hydronymum ze starověkého království Dácie odpovídající vládě krále Burebisty. Dáckého krále, jež království vládl.
Vědecké zkoumání odhalilo, že možný původ všech jazyků náleží indoevropským národům. Žádný z nich však neobsahoval koncové souhlásky, skloňování ani gramatické značky označující rod, číslo nebo čas.
Dokonce i slova označená jako podstatná jména ženského rodu končila všechna na -o, na rozdíl od řeckých a římských zdrojů, které tradičně používaly -a.
Písmo doprovázela rozsáhlá sbírka ilustrací, které zobrazovaly armády, pevnosti, krále a jejich genealogické údaje, bohy, chrámy, zvířata, náboženské znaky, stavby i trofeje.
Popsané byly neznámým jazykem
Někteří vědci s nadšením poukazovali na desky jako na důkaz starodávného dáckého jazyka, který byl do té doby lingvistům relativně neznámý. Důvodem byla především nedostatečná znalost dáckých písemných pramenů.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Dácký jazyk, jež je větví indoevropské rodiny, se rozšířil v Karpatech v roce 2500 př. n. l.. Jako mluvený jazyk se následně používal až do roku 600 n. l.
Psaných záznámů o dácké kultuře a tamních lidech se dochovalo mnoho, jakýkoliv rukopis však chyběl.
Sinajské desky objevil Bogdan Petriceicu-Hasdeu, významný rumunský učenec a lingvista. Ten údajně ovládal 26 různých jazyků a pocházel z nižší moldavské šlechty. Po ukončení kariéry byl v roce 1876 jmenován vedoucím Státního archivu v Bukurešti, kde náhodou narazil v zaprášeném starém zapomenutém trezoru na Sinajské olověné desky.
Zdroje:
