Zdroj: profimedia
Japonský anděl smrti Širó Išii: Na vězních prováděl pokusy horší než v Osvětimi
Oddělení Kuantungské armády pro prevenci epidemií a čištění vody mělo sloužit přesně k tomu, co popisovalo. Pod krycím názvem se však skrývala Jednotka 731, páchající ty nejhorší experimenty druhé světové války, to vše pod vedením japonského lékaře jménem Širó Išii. Za válečné zločiny získal imunitu a stal se oblíbencem celého Japonska. Potrestala ho až zhoubná nemoc.
Bakterie jako věrní společníci
Než se stal velitelem obávané Jednotky 731, pracoval jako vojenský chirurg japonské císařské armády. Pozornost svých nadřízeních a kolegů získal nejen svým talentem, ale i zvláštním vztahem k bakteriím, jenž nebral jako předměty výzkumu, ale „mazlíčky“ a společníky. V téže době zcela podlehl výzkumu biologických zbraní a po povýšení na armádního chirurga první třídy odcestoval na Západ zjistit o těchto zbraních co nejvíc.
Cestu vyhodnotil jako velmi úspěšnou a se svými poznatky se podělil tehdejšímu japonskému ministru války baronu Sadao Arakimu. S jeho požehnáním získal 1. srpna 1936 funkci vedoucího nově vzniklé Jednotky 731, jež až do roku 1945 operovala ve městě Pingfang v loutkovém státě Mandžukuo.
Tajné experimenty
Nic neříkající název Oddělení Kuantungské armády pro prevenci epidemií a čištění vody mělo nepřátele i obyčejné civilisty přesvědčit, že se armáda opravdu zajímá o stav vody. V areálu byla posléze zřízena i pila na dřevo, obklopena kládami, které tam však byly pouze pro okrasu.
Komplex 150 budov byl mašinérií na smrt. Vědci byli pod vedením dva metry vysokého, pedantsky vyhlížejícího Išii rozděleni do několika týmů a každý z nich měl na starost jiný experiment. Jedni se snažili pokročit v léčení omrzlin, a to tak, že vězně polévali ledovou vodou, dokud jim končetiny nepromrzly na kost. Ruce i nohy amputovali a proces se opakoval, dokud z člověka nezbylo pouhé torso. Jiná skupina vědců zase prováděla vivisekce, tedy pitvy zaživa.
Účinnost biologických zbraní
Hlavním úkolem ovšem byla výroba biologických zbraní. V laboratořích se pěstovaly patogeny pohlavně přenosných i zkázonosných nemocí, které se průběžně testovaly na exemplářích. Vybrané zajatce nakazili smrtelnou chorobou, nejčastěji neštovicemi, antraxem nebo dýmějovým morem, a pozorovali jejich pomalou a bolestivou smrt. Někdy zvolili jiný přístup – nakaženého vpustili do místnosti plné zdravých lidí a sledovali, kdy u ostatních propuknou první příznaky.
Tyto pokusy se setkaly s nevšedním úspěchem a Širó proto rozhodl, že je potřeba biologické zbraně uvést v činnost. V roce 1940 se město Ning-po stalo terčem bombových útoků, císařská armáda na něj shodila několik bomb naplněných blechami přenášející dýmějový mor. V letech 1941-42 Jednotka opakovaně nakazila město Čchang-te stejnou smrtelnou nemocí.
Válečná imunita
Po skončení druhé světové války v Japonsku byl Širó zajat americkými Spojenci. Původně měl jít do rukou Sovětů, kteří ho chtěli podrobit důkladnému výslechu, nakonec se s Američany dohodl na imunitě výměnou za vydání výsledků pokusů Jednotky. V roce 1948 byl v rámci tajné operace přemístěn do USA, kde s americkými vědci spolupracoval na výrobě biologických zbraní. Za válečné zločiny nebyl, na rozdíl od mnoha svých kolegů, nikdy potrestán. V roce 1959 zemřel na rakovinu hrtanu.
