„Vydali jsme se popsat prázdný list,” řekl vedoucí výpravy Tim O'Hara z Museum Victoria Research Institute. Odborníci se rozhodli prostudovat oblast kolem Kokosových (Keelingových) ostrovů, nacházejících se téměř 1000 kilometrů od pobřeží Sumatry.
Týmu trvalo šest dní, než se na výzkumné lodi Investigator dostal do cíle. Trpělivost se však vyplatila. Vědci objevili řadu živočichů, z nichž až 30 % patří mezi zcela nové druhy. „Spatřili jsme průhledné červy, rejnoka s nožičkami nebo slepé úhoře,” říká O'Hara. „Skutečnými hvězdami však byly ryby. Například vzácná šírotlamka pelikánovitá, která má pozoruhodné tělo.”
Šírotlamka pelikánovitá
Tento hlubokomořský tvor z řádu holobřiší byl již několikrát vylovený profesionálními rybáři na trawlerech. Na první pohled vypadá jako černý plastový sáček. V jeho přirozeném prostředí se ale biologům podařilo zaznamenat, co všechno dokáže.
Šírotlamka pelikánovitá
Eurypharynx pelecanoides dosahuje délky kolem 75 cm. Pyšní se rozměrným vakem kolem úst. Je tvořený elastickou tkání a vyztužený dlouhými kostmi čelistí. Slouží k pohlcení kořisti, která je často větší než samotná ryba. Kromě toho umí šírotlamka také roztáhnout žaludek. „Nafouknutá vypadá jako balónek se dvěma korálkovýma očima,” směje se Tim O'Hara.
„Pelikáni úhoří“ nebo „hltači“, jak se těmto živočichům také přezdívá, žijí v hloubkách více než 7 km. Potravu k sobě lákají drobným světélkujícím orgánem na konci ocasu. Zajímavostí je jejich intenzivní černá barva.
Tajemná ryba
Studie odborníků z Duke University v Durhamu z roku 2020 odhalila, že více než 99,7 % světla, které dopadá na kůži šírotlamek, se absorbuje. Jejich melaninové pigmenty jsou totiž uspořádané tak, že fotony mezi nimi doslova poskakují a jen málo jich unikne.
Kořist má tak malou šanci, aby si predátora v hlubinné tmě všimla. Ve chvíli těsného přiblížení „hltač” rozevře ústa a potravu uvězní. Přebytečnou vodu je schopný vypustit přes žábry.
Zdroje: www.theguardian.com, www.sciencedirect.com, www.cs.wikipedia.org
