Úchylné sestry

Krakovský trestní soud dostal 21. července 1869 anonymní oznámení, že se v nedalekém klášteře se postrádá jedna ze sester. Barbara Ubryková už přes dvacet let nespatřila světlo světa. Podezření se nebralo na lehkou váhu, ale při prohledávání útrob kláštera nebyl nikdo připravený na to, co nakonec skutečně objevili.

Biskup byl v šoku stejně jako celá soudní komise, která ho doprovázela. Zubožená žena byla živá. Smrt by pro ni byla ale vysvobozením. Jeptišky si roky dávaly velký pozor, aby ji mučily a zároveň udržovaly při životě. Její utrpení jim dělalo dobře.

Červy a plíseň na těle

Ubryková byla vězněná v malé cele, kolem nahého těla měla jen minimum prostoru. Roky žila ve tmě v místnosti bez oken. Byla špinavá, hladová, měla zničené vlasy, vykotlané zuby, na těle vředy, plíseň a rány, které mokvaly a hnisaly. Měla jen 34 kilogramů, byla vyhublá na kost. Nehty dosahovaly téměř půl metru a v podkolenních jamkách se to hemžilo červy. Všude se linul odporný zápach.

"Oči plály žárem divokým – bylať šílenou,“ pronesl později biskup, který neměl pro jednání jeptišek pochopení. Dvaapadesátiletá žena nebyla schopná souvislé a srozumitelné řeči a zbytek života strávila v ústavu pro psychicky nemocné. Tam jí rakouská císařovna Sissi posílala květiny a kanárky, kteří měly mučené ženě zpříjemnit poslední roky života.

Převýchova kvůli lásce

Před svým uvězněním udělala Bryková několik rozhodnutí, které vedly až k trestu a mučení. Dívce z bohaté rodiny rodiče vybrali ženicha, kterého nemilovala. Její srdce patřilo chudému důstojníkovi. Otec doufal, že karmelitánky by mohly jeho dceru přivézt k rozumu a odevzdal ji na převýchovu. Snažili se jí nalhat, že je její muž mrtev.

Když se přišlo na to, že dívka udržuje kontakt se svým vyvoleným a porušila slib panenské čistoty, jeptišky ji svlékly, připoutaly ji ke zdi a bily důtkami. Od jednatřiceti let jí každý třetí den dávaly jen suchý chléb a vodu. Později se zjistilo, že se Ubryková pokusila utéct a tím si sestry rozezlila. Na svobodě otěhotněla, ale ani to jeptišky nezastavilo. Mučily ji i v požehnaném stavu a novorozeně zabily.

Páter, který působil v klášteře, o mučení věděl a snažil se dívce pomáhat. Několikrát se obrátil na konzistoř, ale církevní autorita selhala.

Celá událost z roku 1869 je podrobně vylíčena v kramářské písni. Tehdejší prameny dokazují, že společnost byla jednáním sester znechucená, ale ke zlepšení podmínek nedošlo. Na jeptišky bylo od té doby nahlíženo jako na zlé bytosti, které si zaslouží vysoký trest a zbytek života v pekle.

Sissi

Císařovna Alžběta Bavorská alias Sissi měla ráda luxus, ale oproti Marii Antoinettě, která byla svou povrchností a nezájmem o obyčejné lidi proslulá, se dokázala obětovat a podat pomocnou ruku. Do případu se vložila a intervenovala v prospěch Barbary. Sisi byla častým hostem v léčebnách psychicky nemocných a zajímala se o pohnuté osudy pacientů. Trpěla strachem z nákazy, ale v bohulibé činnosti ji nezastavily ani epidemie, které v 19. století nebraly konce. Osud Ubrykové jí nebyl lhostejný a pravidelně se na ni přeptávala. Na dvacet let mučenou ženu se ale nikdy podívat nepřijela.