Do mořských hlubin
V roce 2021 se na jednu ze svých mnoha expedic vypravil mezinárodní tým výzkumníků ze Schmidtova oceánského institutu, tentokrát do Pacific Remote Islands, chráněného mořského památníku v Tichém oceánu. Cílem nebylo jen mapování mořského dna, ale pozorování života hluboko pod hladinou moře. „Bylo velmi inspirativní pomáhat zdokumentovat biodiverzitu neprozkoumaných podmořských hor na volném moři a ve vodách USA,“ řekl Randi Rotjan z Bostonské univerzity, který expedici vedl.
Pomocí podmořského robota SuBastian zachytili vědci jedinečné záběry chování hlubinných živočichů, zkoumali korály, a kromě vzácného žraloka velrybího se jim podařilo natočit dva jedince dosud velmi málo prozkoumaného hlavonožce Vitreledonella richardi.
Jako ze skla
Vitreledonella richardi je druh chobotnice, která díky svému průhlednému tělu dostala jméno skleněná chobotnice. Žije v těžko dostupných místech v tropických a subtropických afotických vodách, kam se nedostane sluneční světlo. Ač se o ní ví zhruba sto let, přímých pozorování je velmi málo. Několik jedinců získali vědci ze střev predátorů. O to významnější jsou záběry pořízené robotem SuBastian, které o tom podivuhodném hlavonožci pomohly vědcům získat další poznatky, jak o jeho vzhledu, tak chování a vzájemném propojení s podmořským prostředím.
Jedinečný tvor je i s chapadly téměř padesát centimetrů velký, jeho jedenácticentimetrové tělo je místy úplně průhledné. Oči májí válcovitý tvar, který mu pomáhá maskovat se před predátory. Barvu na rozdíl od jiných druhů nemění. Díky průhlednosti je tak téměř neviditelný, což ho chrání, a naopak umožňuje získat potravu. Prostředí, ve kterém žije, mu pestrý jídelníček nenabízí. Sní proto vše, co hlubiny nabízejí: korýše, mlže, medúzy.
Na záběry skleněné chobotnice se můžete podívat na následujícím videu:
Život skleněné krásky
„Skleněné“ krásky mají osm chapadel, z nichž vnitřní jsou kratší. Samec má jedno prodloužené zbytnělé rameno zvané hektokotylus, které používá pro vstřikování spermatu do dutiny těla samice. Na rozdíl od jiných druhů chobotnic má schopnost oddělit ho od svého těla a „přenechat“ samici. Ta má, lidově řečeno, pak zhruba půl roku čas, aby spermie použila k oplodnění vajíček. Naklade jich stovky o velikosti čtyři milimetry. Samotné tělíčko vylíhlých chobotniček měří něco málo přes dva milimetry a má tzv. zobáček, kterým pro lepší stravitelnost malí sklenění tvorové strhávají z kořisti kůži. Mláďata se starají sama o sebe, loví blíže k hladině. S dospíváním se stahují do hlubin.
Vědci odhadují, že se skleněná chobotnice dožívá věku dvou až pěti let. Samice krátce po nakladení vajec umírá. Ač se vyskytují v mnoha teplých mořích, vzhledem k tomu, že žijí ve stametrových hloubkách, šance spatřit je pro obyčejné člověka téměř mizivá.
Zdroje: oceanconservancy.org, www.americanoceans.org, octolab.tv
