Skleněná harmonika nebo skleněné harmonium je jedinečný hudební nástroj, který se skládá z řady skleněných misek nebo pohárů různých velikostí, které jsou naladěné na určité tóny. Tento nástroj má dlouhou a fascinující historii. V průběhu let byl oslavovaný i zatracovaný, lidi prý doháněl k šílenství.

Existovalo přesvědčení, že zvuk skleněné harmoniky má hypnotický, a dokonce nebezpečný účinek na lidskou mysl a dlouhodobé působení může vést k šílenství nebo dokonce ke smrti. Že by se jednalo i o předlohu pro Dykova Krysaře a jeho magickou flétnu a podobná literární díla?

Nebezpečná harmonika a mýty kolem ní

Přesvědčení o nebezpečí tohoto nástroje se rozšířilo koncem 18. a počátkem 19. století. Tehdy se mnoho lidí začalo skleněné harmoniky obávat a spojovalo ji s řadou psychických a fyzických zdravotních problémů. Někteří lékaři dokonce tvrdili, že hra na skleněnou harmoniku může způsobit nervové poruchy, halucinace a další vážné zdravotní problémy.

Někteří lidé věřili, že zvuk působí na lidskou mysl hypnoticky, a dokonce nebezpečně a že dlouhodobé působení může vést k šílenství nebo dokonce ke smrti. Jiní věřili, že skleněná harmonika má mystické vlastnosti a že ji lze použít k věštění nebo komunikaci se světem duchů. Tato tvrzení však nejsou nijak podložená, a proto si myslíme, že se jedná z velké části o mýtus.

Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Skleněná harmonika a její historie

Skleněná harmonika se skládá z řady skleněných misek nebo pohárů, které jsou uspořádané do svislé řady tak, že největší je dole a nejmenší nahoře. Mísy se naladí na určité tóny tím, že se naplní různým množstvím vody. Hraje se pak na ně podobně jako na sklenice, jak známe z různých party nebo hudebních uměleckých produkcí.

„Je to soubor různě velikých skleněných misek navlečených na tyči, kterou se otáčí a hráč na misky hraje prsty navlhčenými vodou. Tón je dán velikostí misky a tloušťkou okraje,“ vysvětluje Tereza Berdychová, kurátorka Českého muzea hudby.

Navlhčenými prsty se dotýkáme okrajů skla a zvuk pak vzniká vibracemi skla, které vytvářejí podmanivý, éterický tón. Říkalo se jí také skleněná harfa. Přes počáteční oblibu skleněná harmonika nakonec upadla v nemilost a na dlouhá léta se na ní zapomnělo. Úpadek byl částečně způsobený obtížností hry na tento nástroj, která vyžadovala vysokou úroveň dovednosti a přesnosti. V posledních letech však bylo její kouzlo znovu objevené a opět získává oblibu mezi hudebníky a nadšenci.

Spojení s Benjaminem Franklinem

Skleněnou harmoniku vynalezl v roce 1761 Benjamin Franklin, údajně inspirovaný hudebními skleničkami, jež byly v té době populární v Evropě. Benjamin Franklin prý slyšel hudebníka hrát na sadu sklenic na víno laděných podle množství nalité vody a byl fascinovaný zvukem, který vydávaly. Začal experimentovat se skleněnými miskami různých velikostí a tvarů, a nakonec vytvořil nástroj, který se později proslavil jako skleněná harmonika.

Franklinův nástroj se skládal z řady skleněných misek, z nichž každá byla naladěná na jiný tón, které byly upevněné na vřetenu a otáčely se pomocí nožního pedálu. Hudebník si namočil prsty a přitiskl je na otáčející se misky, aby vyloudil podmanivý, éterický zvuk.

Franklin byl na svůj vynález velmi hrdý a věřil, že má velký potenciál jako terapeutický nástroj pro lidi trpící různými neduhy, včetně depresí a nervových poruch. Dokonce na toto téma napsal esej, v níž tvrdil, že skleněná harmonika má na mysl a tělo "uklidňující a uspávací" účinek.

Navzdory Franklinovu nadšení bylo mnoho lidí v té době vůči nástroji a jeho účinkům na lidský organismus nedůvěřivých a nástroje se báli.

Na podobný nástroj pak hráli nejslavnější hudebníci té doby, včetně Mozarta a Beethovena. Poté se používala v různých hudebních žánrech, od klasické po populární hudbu. Zvuk, který vydává, je velmi jedinečný a je obtížné jej napodobit jiným nástrojem. Zvuk skleněné harmoniky je dodnes využívaný k vytvoření pocitu nadpozemskosti nebo nadpřirozeného tajemství ve filmu a televizi.

Jednu ze skleněných harmonik můžete vidět i v Českém muzeu hudby. Dokáže vyloudit až 39 zvuků, pokrývajících více než tři oktávy.

www.iflscience.com, vltava.rozhlas.cz