Skleněný klam: Bizarní středověká nemoc, která zanechávala lidi "roztříštěné"

Nataša Slánská | 20. 12. 2021

Moderní psychiatři popsali mnoho bludů, s nimiž se jim pacienti často svěřují. Někoho provází utkvělá představa, že ho pronásleduje mafie nebo ho odposlouchávají sousedé, jiný si připadá být ovládán na dálku neznámými spiklenci. Ve středověku byly zaznamenány případy, kdy lidé trpěli přesvědčením, že je jejich tělo skleněné.

S bizarním "skleněným klamem" se v dnešní době až na pár výjimek nesetkáváme. V 60. letech minulého století se vyprávěl příběh o mladém muži, kterému se po pozření drogy LSD nepodařilo vrátit do normálního psychického stavu a do konce života si o sobě myslel, že je skleničkou plnou pomerančového džusu. Zdráhal se ulehnout do postele, protože se bál, že se rozlije, a snažil se ubránit spánku, aby ho někdo nevypil. Historka je nejspíš smyšlená, avšak fenomén skleněného klamu v dřívějších dobách skutečně existoval.

Skleněný král

Bludem tohoto typu trpěl například francouzský král Karel VI. (1368 - 1422), jehož duševní zdraví bylo celkově silně podlomené. Během jednoho lovu například pobil čtyři muže z vlastní družiny, protože se ho zmocnil náhlý pocit, že je obklopen nepřáteli.

Karel VI. tedy nebyl vždy zcela při smyslech. Mezi jeho utkvělé představy patřilo i přesvědčení, že má skleněné tělo a každý otřes by ho mohl rozbít. Nosil proto speciálně vyztužené oblečení, které jeho křehkou fyzickou schránku dostatečně ochránilo.

Jak léčili ve středověku mor: Zoufalé absurdní metody jsou mimo dnešní chápání
Magazín

Jak léčili ve středověku mor: Zoufalé absurdní metody jsou mimo dnešní chápání

Na podivnou nemoc svérázný lék

Na přelomu 16. a 17. století se dva královští lékaři zabývali případem jistého šlechtice, jenž se o sobě domníval, že je skleněnou vázou, a spal výhradně na měkké slámě. Lékaři se ho neúspěšně snažili léčit všemi možnými způsoby, až jednoho z nich napadlo zapálit slámu pod jeho tělem, utéct a zamknout dveře. Když šlechtic začal zoufale bušit na dveře, doktor mu prý suše řekl: "Proč tak vyvádíte? Vždyť jste váza! A sklo přeci nehoří!" V dnešních ústavech by taková svérázná léčebná metoda asi neprošla, nicméně v případě daného šlechtice skutečně zabrala.

Podobných zpráv se z minulých dob dochovalo překvapivě velké množství. V průběhu 19. století pak skleněný klam už nebyl až tak častý, až se zcela vytratil.

Zůstává záhadou, proč se blud o skleněném těle rozšířil zrovna ve středověku a raném novověku. Není bez zajímavosti, že tehdejší literatura často přirovnávala lidské tělo ke křehké nádobě a pojem "sklo" používala jako metaforu pro fyzickou i psychickou zranitelnost. Kdo měl tenkou kůži nebo slabou výdrž, od okolí se dočkal posměšků, že je vyroben "ze skla". Odtud mohl být jen krůček k tomu, aby si obzvláště zranitelní a psychicky nevyrovnaní jedinci položili otázku: A co když jsem skutečně skleněný?

V současném světě už sklo tolik nefascinuje, a tak se bludy dnešních pacientů odvíjejí spíš od konspiračních teorií a vyspělé techniky; zaznamenaným typem depersonalizace je například pocit, že je člověk robotem či strojem. Naštěstí však jde o velmi vzácné případy.

Zdroje: https://www.psychologytoday.com/, https://www.history.com/

Tagy Karel VI. sklo