Buldozer odkryl na hřbitově obří skleněný kvádr. Pro vědce byl velkou záhadou

Skleněná deska Bét Še'arím.

Skleněná deska Bét Še'arím.

Foto: Profimedia

Bét Še'arím (Beth She'arim) byl hřbitov v Galileji, a tedy i jedno z nejposvátnějších míst ve starověkém židovském světě. Přímo vedle katakomb hřbitova leží přírodní jeskyně, která byla kdysi dávno přeměněna na velkou cisternu na uchovávání vody. Pak se ale koncem 4. století přestala používat a částečně se zaplnila čtyřmi až pěti metry jílovitého bahna. Dokud se ji nerozhodli proměnit na malé muzeum. Při této akci však byl učiněn jedinečný objev.

V roce 1956 přestavba jeskyně na muzeum začala, takže na místo přijely buldozery. Jeden z nich však narazil na něco obrovského – velkou obdélníkovou desku, která vypadala jako beton. Rozměry desky byly změřeny na 2 x 3,4 metru o tloušťce 46 cm, přičemž deska má dokonale rovný povrch. Pro její gigantičnost musela být na místě ponechána a její okolí bylo vydlážděno plochým kamenem.

Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Kdyby byla deska z Bét Še'arím skutečně použita k zamýšlenému účelu dalšího zpracování, pravděpodobně by se z jejího skla dalo vyfouknout 50 až 60 tisíc malých nádob.

Překvapivé odhalení: Deska je skleněná

V roce 1963 byla na místě zahájena expedice, která zkoumala oblast kvůli možným pozůstatkům starověkých skláren. Objevila se domněnka, že deska z Beth She'arim by mohla být vyrobena ze skla, což sice přijímali odborníci nejprve skepticky, ale pak se toto tvrzení k úžasu všech potvrdilo. Jeden člen týmu, který dříve pronesl, že bude-li deska skutečně ze skla, sní ji, tak stál před těžkým úkolem…

Templáři údajně nasbírali obrovský poklad.

Vědci objevili tajnou chodbu templářských rytířů. Může vést k obřímu pokladu

Deska pak byla důkladně zkoumána a byly dokonce vyzdviženy některé přilehlé dlažební kostky. Ve výkopech byly nalezeny zbytky keramiky. Díky nim bylo určeno, že deska byla na svém místě přibližně od konce 4. století.

Ať už toto sklo vyrobil kdokoli před zhruba 1600 lety, nevyráběl skleněný artefakt, ale sklo jako materiál.

 

Výroba skla ve starověku

Výroba skla ve starověku často probíhala ve dvou fázích. V první, technické fázi, byly zrnité suroviny zahřáty na teplotu kolem 1100 °C, aby došlo k chemickým reakcím. Tak vznikla tekutá tavenina, která po ochlazení ztuhla do podoby skla. Pak se surové, netvarované kusy skla přepravovaly do menších továren. Tam řemeslníci sklo znovu zahřívali, aby změklo a mohlo se z něj vyrábět zboží.

Židovský hřbitv v Beit Shearim, Izrael.Židovský hřbitv v Beit Shearim, Izrael.Zdroj: ChameleonsEye / Shutterstock

I deska z Bét Še'arím je obrovský kus skla, který měl být rozbit a vytvarován do předmětů někde jinde, ale nakonec k tomu nikdy nedošlo. Sklo bylo opuštěno přímo na místě, kde bylo vyrobeno. Vykopávky ukázaly, že sklo stále spočívá na podloží z vápencových bloků, které tvořily podlahu kamenné nádrže, v níž bylo taveno. A právě na tuto desku narazil buldozer.

Více informací v dokumentu zde:

Zdroj: Youtube

Záhada desky Bét Še'arím

Kolem desky jsou však mnohé záhady. První je její velikost a váha – je těžká 9 tun, což z ní činí třetí největší kus skla vyrobený člověkem na světě. Velikosti desky dodnes konkurují pouze obří zrcadla dalekohledů z 20. století. Dále je to i její stáří a podmínky, za jakých bylo sklo vyrobeno. Muselo být totiž roztaveno asi 11 tun surovin a při teplotě 1100 °C udržováno snad 5 až 10 dní. Spotřebováno tak bylo až 20 tun dřeva jako paliva.

Samotné sklo desky má kapky a bubliny a nese i další důkazy po tavení. Celkově ale materiál nevypadá jako sklo. Není průhledný. Chemické analýzy ukázaly, že zatímco většina tehdejších skel obsahuje asi 8 % vápna, tedy oxidu vápenatého, toto sklo ho obsahuje dvakrát tolik.

Národní park Bejt Še'arim Jeskyně Jicchaka Ze'iry, syna Šim'onovaNárodní park Bejt Še'arim Jeskyně Jicchaka Ze'iry, syna Šim'onova.Zdroj: Andrew Baum / Shutterstock.com 

Vysvětlení

V roce 1999 Ian Freestone a Yael Gorin-Rosen vyslovili domněnku, že velká skleněná deska pochází z 9. století n. l. a je ukázkou přechodné fáze na počátku výroby raného islámského skla. Tehdy skláři začali nahrazovat minerální natron rostlinným popelem jako tavidlem.

Část vápence se zřejmě žárem rozpadla a v podobě křídového prášku se vsákla do roztaveného skla. To muselo chladnout velmi pomalu, čímž došlo k jeho částečné krystalizaci, takže drobné krystalky změnily sklo na neprůhledné. To je pravděpodobně také důvod, proč sklo nikdy nebylo použito k výrobě nádob.

 

Zdroje:

www.cmog.org

www.jstor.org

www.amusingplanet.com