Skotský Skye – ráj zkamenělin

Skotský ostrov Skye je jedno obrovské naleziště fosilií. Obzvláště významné jsou z období jury. Zároveň je jedním z mála míst, kde lze nalézt zkameněliny z jury střední. Některé lokality jsou chráněny jako oblasti zvláštního vědeckého zájmu a také nařízením o ochraně přírody. Cílem je uchránit pozůstatky dávných obratlovců včetně dinosaurů. Skalnatý pás podél pobřeží poblíž Broadford je bohatý na nálezy jurských mořských živočichů, kteří obývali mělké vody před 500 miliony lety. A právě na tomto ostrově nalezl tu svou fosilii pan N. Gillies, dlouholetý ředitel energetické společnosti SSE.

Gilliesova fosilie

Pan Gillies se jednou v létě roku 1966 v neděli vydal na procházku po pláži poblíž své elektrárny Storr Lochs. Všiml si, že ze skalního útesu vyčnívá něco podivného. Jakási šňůrka hnědých nádobek. A protože se o zkameněliny zajímal, okamžitě si uvědomil, že to je něco významného. Ano, byly to obratle živočicha. O nálezu zpravil Skotské národní (tehdy královské) muzeum. Na místo byl vyslán tým muzejníků, který zkamenělinu ze skály vyprostil.

Fosilie, bohužel, zůstala ve zkamenělém nánosu lávy i nadále. A tak nenásledoval žádný výzkum. Na ten čekala fosilie v muzejním depositáři. Pan Gillies pravidelně do muzea volal a stále se ptal se, jak jsou s výzkumem daleko. O svůj nález se prostě zajímal. Muzejníci ale nikdy nijak nepokročili. Byli si vědomi, že jde o jednu z nejúplnějších koster, jaká kdy byla nalezena, proto byli mimořádně opatrní, aby ji přílišným zkoumání neponičili. Nechtěli s ní hýbat. Ani nevěděli, jak ji z horniny vyprostit. A v roce 2011 třiadevadesátiletý Gillies zemřel. Vyproštěnou kostru svého fosilního nálezu nikdy neviděl.

Po padesáti letech

Po bezmála padesáti letech konečně nastala ta správná konstelace hvězd a věci dostaly spád. V roce 2015 na fosilii v depozitáři narazí doktor S. Brusatte z Edinburské univerzity. V té době noviny v souvislosti s jeho studií o ichtyosaurech zmiňují i fosilii nalezenou ve Storr Lochs a „uvězněnou“ v muzeu. Gilliesův syn Allan doktora kontaktuje…

Brusatte najímá známého konzervátora N. Larkina, aby fosilii vyjmul a připravil k vystavení. Nejsou však finanční prostředky. Allan žádá společnost SSE, aby výzkum podpořila. Ta souhlasí. A tak je díky spolupráci Skotského národního muzea, Edinburské univerzity a energetické společnosti SSE v roce 2016 Gilliesova fosilie z tvrdé horniny vyproštěna.

Zdroj: Youtube

Radost v mnoha rovinách

Odborní pracovníci začali kostru pravěké tvora ze ztvrdlého sedimentu pomalu po vrstvách vylupovat. Světlo světa tak spatřila téměř neporušená kostra 170 milionů let starého mořského živočicha z čeledi velkých mořských plazů ichtyosaurů (ryboještěrů). Byli to delfíni své doby. Rychlí plavci s úzkým čenichem a kuželovitými zuby. Živili se olihněmi a rybami. Největší druhy dorůstaly délky kolem tří metrů, menší měřily něco málo přes metr a půl (viz video). „Jejich kosti jsou ve Skotsku výjimečně vzácné. Proto je tento exemplář jedním z korunovačních klenotů skotských fosilií. Jen díky bystrému oku amatérského sběratele byla tato pozoruhodná zkamenělina vůbec nalezena, což dokazuje, že k velkým vědeckým objevům není třeba mít vysokoškolský titul,“ uvedl k nálezu Brusatte. Nalezený ryboještěr byl pojmenován Storr Lochs Monster a je vystaven ve Skotském národním muzeu.

„Táta už tu není, aby to viděl osobně, ale vím, že by měl velkou radost. Velkou radost z toho, že je fosilie konečně vystavena. A také by měl velkou radost z toho, že k tomu přispěla společnost, pro kterou pracoval," řekl pro National Geographic Allan, kterému bylo v době nálezu fosilie šest let,

„Společnost SSE je potěšena, že se mohla podílet na oživení příšery ze Storr Lochs,“ uvedl M. Pibworth, výkonný ředitel SSE.

„Někteří lidé si myslí, že dnes v našich jezerech žijí mořské příšery. Neuvědomují si, že zde opravdu před více než sto miliony let skutečné příšery žily. Byly větší, děsivější a fascinující než mýtus o Nessie. Nová fosilie je jednou z nich,“ prohlásil ještě Brusatte. A tak má Skotsko zásluhou Gilliese kromě legendy o příšerce z jezera Loch Ness svou další, tentokrát „skutečnou“ příšeru: Storr Lochs.

Zdroje: www.scotsman.com, www.sciencealert.com, www.bbc.com, www.nationalgeographic.com