Ladislav Pešek se narodil 4. října 1906 manželům Pechovým, kteří vystupovali v brněnském divadle. V dětství často pobýval v budce nápovědy, když ho zrovna neměl kdo hlídat. Přesto rodiče nechtěli, aby šel v jejich šlépějích, a přihlásili ho na živnostenskou školu. Během studia Ladislav vyváděl nezbedné kousky, které později zúročil ve filmových veselohrách ze studentského prostředí. K nelibosti rodičů zamířil po škole na brněnskou konzervatoř a nastoupil do Zemského divadla v Brně. Aby se odlišil od otce, vystupoval pod příjmením svého děda z matčiny strany Pešek.

O tom, že byl mimořádně talentovaný, svědčí i fakt, že na prkna pražského Národního divadla byl přijat v pouhých 23 letech. Ačkoli film nepovažoval za umění a zpočátku se mu nehodlal "zaprodat", nabídka vysokých honorářů ho přesvědčila, a tak se začal objevovat i na stříbrném plátně. Nezapomenutelné jsou jeho komické role ve veselohrách Škola základ života, Cesta do hlubin študákovy duše nebo úloha kominíka Vaška ve filmu Karel a já.

Osudové rozhodnutí

Čekalo se od něho, že bude za všech okolností zábavný, vtipný, a přitom slušný a galantní. Ladislav Pešek byl typickým gentlemanem své doby a rozhodně neměl nouzi o přízeň žen. Přesto zůstával věrný své kolegyni Jiřině Štěpničkové, do které se zamiloval v divadle. Několik let spolu bydleli, než jejich vztah rozvrátila citově labilní fanynka.

Dotyčná dívka pocházela z bohaté židovské rodiny a slavného herce zasypávala dopisy, v nichž se podepisovala jako Divá Bára. Pešek ji zpočátku ignoroval, ale když začala vyhrožovat sebevraždou, rozhodl se ji navštívit. Její otec mu dal tehdy nůž na krk: buď si ji vezme za manželku, nebo se dívka zabije, a on ji bude mít na svědomí. Citlivý herec se zhroutil a s "Divou Bárou" uzavřel formálně sňatek. Z veselého kumpána se rázem stal smutný, zlomený člověk.

Tíhu svého rozhodnutí pocítil obzvláště během druhé světové války, kdy mu coby manželovi Židovky hrozil transport do koncentračního tábora. Naštěstí byl příliš slavný a nacisté si netroufli ho stíhat.

Po válce si jeho manželka našla nový objekt zájmu, a tak se Pešek mohl nechat s klidným srdcem rozvést. Našel si novou ženu a dočkal se i dcerky.

Odešel bez rozloučení

Poválečné poměry Peškovi v Národním divadle příliš nepřály. Vědělo se o něm, že s komunistickými vizemi zrovna nesympatizuje, a tak ho nové vedení obsazovalo stále méně. Jednoho dne si sbalil věci a odešel, aniž se s hereckými kolegy rozloučil. Jeho novým pracovním "domovem" se stala televize, kde působil až do své smrti v roce 1986.