Vlad III., narozený 1431, pocházel ze slavného rodu Drăculești. Měl tři bratry – Mirceu, Vlada a Rada. V roce 1436 se jeho otec Vlad II. chopil valašského trůnu, jenže po šesti letech byl zákeřně sesazen nepřítelem. Zajistil si ochranu Otomanů, výměnou za ni musel své dva syny Vlada III. a Radu nechat na otomanském dvoře.

Přestože byli bratři zajatci, dostávalo se jim jakožto urozeným rukojmím vzdělání a patřičného zacházení. V roce 1444 Vlad II. porušil svůj slib sultánovi a podpořil uherského krále, čímž smrtelně ohrozil své potomky. Sultán se nad nimi slitoval a později znovu, ale už naposled přijal Vladovu věrnost. Tři roky nato byl Vlad po povstání valašských šlechticů zavražděn, krutého osudu se nevyhnul ani jeho syn Mirceu, jemuž před zabitím vypíchli oči.

Vlad Napichovač

Rodinná tragédie znamenala pro Vlada jedno – nárok na trůn. Dva měsíce působil jako valašský kníže, dokud ho jeho bratranec Vladislav II. nevyhnal ze země. Vlad se uchýlil do Moldávie ke svému strýci Bogdanovi a připojil se k uherskému králi Ladislavu Pohrobkovi a knížeti Janu Hunyadimu, který paradoxně sehrál roli v povstání proti jeho otci. S jejich pomocí v roce 1456 po uhersko-osmanských bojích znovu získal trůn, a tentokrát se ho nehodlal vzdát.

Valašsko čekalo perné období. Do několika let zahájil protiosmanskou politiku a nájezdy na expandující Turecko. Sultán se jeho útoky nenechal zastrašit a do Valašska posílal početná vojska. Vlad na vpády reagoval menšími útoky, z nichž jeden připravil o život 15 tisíc Otomanů.

Vlad vládl opravdu tvrdou rukou. Liboval si v pravidlech a absolutní poslušnosti, za každý sebemenší prohřešek ukládal brutální tresty. Nejvíce proslul popravou narážením na kůl. Tímto způsobem zabíjel válečné zajatce, politiky i zločince, kůly s naraženými těly vystavoval na odiv před hradbami, v lesích nebo u vstupu do města.

Příběhů o Vladových krutých činech je opravdu mnoho. Jednou například pozval chudé obyvatele města na velkolepou hostinu. Namísto plných žaludků se dočkali něčeho jiného – Vlad je nechal všechny do jednoho upálit. Poté rozhlásil, že úspěšně vyřešil narůstající chudobu. Dochované zápisky sluhů zase tvrdí, že služebnictvo týral, zabíjel a jejich těla sexuálně zneužíval. Zlosti a rozsudku smrti údajně neunikly ani jeho milenky. Odhaduje se, že měl na svědomí životy 40-100 tisíců lidí.

Tajemná smrt

Na podzim 1462 byl cestou z Brašova do Valašska přepaden a odveden do Uherska. Ačkoliv byl o čtyři roky později propuštěn, do země se vrátil až v roce 1475 poté, co zemřel jeho bratr Radu. Vlády se znovu chopil o rok později, ale jen na okamžik – za dva měsíce zemřel.

Příčina jeho smrti je dodnes nejasná. Spekuluje se o padnutí v boji nebo úkladné vraždě. Podle kronikáře Antonia Bonfiniho byla jeho hlava odvezena do Istanbulu jako trofej a důkaz, že krutovláda valašského knížete skončila.

Hrabě Drákula

Jeho kontroverzní osoba dodnes dělí společnost na dva tábory: Pro jedny to byl zvrácený a sadistický panovník, pro druhé vzdělaný, spravedlivý a schopný bojovník. Zatímco takové Turecko při zmínce o Vladovi kroutí očima, V Bulharsku a Rumunsku je z něj lidový hrdina, a to hlavně díky bojům s Osmanskou říší.

Ještě za života si od Turků vysloužil přezdívku Kazikli bey – kníže narážeč. Po smrti se mu začalo říkat Vlad Țepeș, tedy Vlad napichovač. Generace lidí si ho spojuje s knižní postavou hrabětem Drákulou, pro níž se stal předlohou. Společného mají ovšem jenom to, že oba lačněli po krvi. Každý vlastním způsobem.