Perchta z Rožmberka (asi 1429 – 1476) se stala jakýmsi obětním beránkem své rodiny, která si chtěla přilepšit skrze její sňatek s vlivným a zámožným ženichem. Otec pro ni vybral šlechtice Jana z Lichtenštejna, tou dobou už vdovce a známého hrubiána. Mladičké Perchtě se ani za mák nelíbil, ale pro zachování rodinného klidu se proti svatbě nebouřila.

Nakonec to byla nejen ona, ale i ženich, kdo hořce litoval, že se nechal do sňatku uvrtat. Perchtin otec totiž teprve po obřadu přiznal, že slíbené věno vlastně nemůže vyplatit jednorázově, ale hodlá ho splácet po menších částkách. Jan z Lichtenštejna se rozzuřil doběla. Se svou mladou ženou od té chvíle zacházel hůře než se služkou.

Život Perchty v manželově sídle na Mikulově připomínal vězení. Spolu se svými dětmi musela pobývat v malé komůrce u kuchyně a nedostávala ani pořádné jídlo. Jedinou oporu nacházela ve své společnici Šiermaryn, která s ní přišla z Krumlova. Svého otce i bratry zaplavovala zoufalými dopisy, ve kterých líčila, jak potupně je s ní zacházeno. Neměla žádné peníze, ba ani dříví na otop nebo teplou peřinu.

Její otec se však bál zakročit, protože svému zeti dlužil věno. Z letargie ho vyvedlo až Perchtino obvinění, že se ji manžel s tchýní pokusili otrávit. Do věci se vložil i sám král a Lichtenštejnovi nařídil, aby se k manželce choval lépe. Perchta poté dostala lepší pokoj a osobního strážce, zemana Špána, který měl na její blaho dohlédnout.

Perchtě tím konečně začal lepší život. Její muž se odebral trucovat do Vídně a na Mikulov se vracel poskrovnu. Společnost bodyguarda zanedbávanou manželku mile rozptýlila. A když pak tyran z Lichtenštejna v roce 1473 zemřel, Perchta v sobě nedokázala potlačit upřímnou radost z nabyté svobody.

Užívala si ji pouhé tři roky, než se odebrala na věčnost i ona. Protože se však s manželem před jeho smrtí odmítla usmířit, ačkoli ji prý žádal o odpuštění, její duše měla bloudit chodbami sídel pánů z Růže po dlouhá staletí. Na Rožmberku se údajně naposledy zjevila za okupace, kdy Němci na věži vyvěšovali svou vlajku. Přízrak je vystrašil natolik, že ji zase rychle srolovali.