Viktorka z Babiččina údolí
Viktorka v Babičce byla dcerou sedláka z Žernova, byla to drobná, půvabná dívčina s dlouhými černými vlasy, prostě „jako malina“. Chlapci se za ní otáčeli a na tancovačkách nezůstávala sedět v koutě. O nápadníky neměla nouzi, ale žádný nebyl ten pravý. A pak prochází vesnicí oddíl černých myslivců a stačí jediný pohled uhrančivých očí jednoho z nich a Viktorčino srdce vzplane láskou. Ona se „neznámému kouzlu“ brání. Žádá proto ženu kováře, která se vyzná v kouzlech, o ochranný amulet proti „uhranutí“. Láska je však silnější než amulet, Viktorka ho zahodí a utíká z domu za svým vojákem. Ten padne a šílená Viktorka se vrací domů v požehnaném stavu, porodí a plod lásky ze žalu hodí do splavu. Žije sama někde venku a chodí ke splavu zpívat. Její život ukončí blesk, který sklouzne do stromu, pod kterým se před bouří ukrývá.
Babiččino údolí, Ratibořice
Skutečná Viktorie
Skutečná „bláznivá Viktorka“ byla Viktorie Terezie Židová, která se narodila 9. června 1792 v Červené Hoře. Zda to byla drobná tmavovlasá kráska, jak Viktorku popsal v Babičce rýzmburský myslivec se neví, nejsou žádné dobové kresby. Nebyla dcerou sedláka, ale když jí bylo dvacet, na statku v Žernově sloužila. Dle kronik tam v té době skutečně byli vojáci lehké pěchoty – černí myslivci z Josefovské pevnosti a Viktorie se do jednoho z nich bezhlavě zamilovala. Lásce se však nebránila, naopak se svým milým se scházela. Po odchodu černých myslivců odešla i Viktorie, ne za svým milým, ale sloužit do Olešnice, kde byla její sestra. Vypráví se, že však po své lásce tak tesknila, že se po čase svého milého vypravila hledat. On ji však lásku neopětoval, a dokonce ji zavrhnul, jiná podání tvrdí, že ji od kasáren vyhnali. Zápisky z kronik však říkají, že se přidala k oddílu vojáků a nějaký čas s nimi strávila na různých místech kraje.
Smutný konec
V kronikách se dále píše, že se po nějaké době Viktorie vrátila, ale ve zbídačeném stavu, v šatech rozedraných a s pomatenou myslí. Musela si zažít své. Potulovala se po lese a údajně bylo vidět, že čeká dítě. Dítě po narození prý pohodila v rokli. Znásilnil ji snad statkář nebo žárlivý čeledín, a proto utekla a pak se dítěte zbavila? Nebo ji zavrhnul černý myslivec, protože zjistil, že je těhotná, ale ne s ním a ona se z toho zbláznila? Kdo ví? V záznamech farní matriky však žádný údaj o narození jejího dítě není. Tedy ne z té doby. Až v roce 1834 je v červenohorské matrice uvedeno, že Viktorie Židová dala život synu Janovi. Kdo zneužil dvaačtyřicetiletou bláznivou tulačku, se v kronikách nepíše. Jméno otce neuvedla. O osudu její syna se mnoho neví, ale prý zakrátko zemřel nebo skončil v sirotčinci. Jako starou sešlou žebračku na pokraji sil ji najde ve svém lese Josef Kaněra, starosta Zlíče. Aby jeho obec nemusela platil náklady na pohřeb, odveze ji do nedaleké Červené Hory, odkud pocházela. Tam Viktorie Židová dne 17. října 1868 umírá. Dá se říct, že Božena Němcová se poměrně věrně držela své předlohy, svou literární Viktorku však alespoň ušetřila dlouhých osamělých let smutného života.
Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, www.reflex.cz, www.lifee.cz
