Skythové: Strašlivá armáda potetovaných bojovníků. Nejhorší pověst měly ženy
Skythové byla velmi různorodá skupina kočovných pastevců, kteří obývali poměrně velkou část území od Černého moře až k Číně, a vypracovali se ve vynikající válečníky, kteří prosluli zejména neuvěřitelným uměním v zacházení s lukem. Jejich kultura rozkvétala ve stepích v období od roku 800 př. n. l. do roku 300 n. l., kdy nezanikla ze dne na den, ale spíše byla nenávratně poznamenána napadením Evropy Huny. Název Saka nebo Skythové jim dali staří Řekové. Nová studie vnáší do života Skythů některé nové informace.
Skythové měli pověst divokých bojovníků a byli mistry v taktice "udeř a uteč“, jíž uplatňovali ve válečné strategii, kterou se proslavili nejen u starých Řeků, ale u všech tehdejších věhlasných kultur. Bravurně stříleli z koně z luku, a k tomu nepotřebovali ani třmeny nebo sedla. Jejich armáda byla velmi obávaná, čemuž dodávala na vážnosti i jejich tetování. Skythové napadali území, jež potřebovali k tomu, aby měli jak živit jejich dobytek. Vždy, když vyčerpali bohatství pastvin na jednom místě, potřebovali se posunout dál. Jako takoví měli velmi blízko k přírodě, jejíž darů beze zbytku využívali. Vážili si jí a v jejich rituálech a náboženství hrálo právě sepjetí s přírodou klíčovou roli.
Skythská společnost byla víceméně rovnostářská. Uvnitř existovaly jednotlivé kmeny, které sice nebyly politicky jednotné, ale měly společný jazyk, kulturu, styl oblékání, zálibu v tetování a umělecký sloh a při různých oslavách se scházely a spojovaly. Dokonce se objevují v historii i domněnky, že Amazonky by měly být ztotožněny se skythskými ženami, což nepopírá ani nová studie.
Na velmi zajímavý dokument o kultuře Skythů se podívejte zde:
Odkud přišli, není přesně jasné
O původu Skythů existují mnohé teorie a dodnes není jasné, odkud přišli – zdali z Asie, nebo ze stepí při cestě na sever, či se jednalo skutečně o mytické bytosti, jak tvrdil Hérodotos, který Skythy popisoval jako bytosti „napůl žena a napůl had“. Jejich původ viděl Hérodotos v nuceném spojení Hérakla s podivnou hadí bytostí, z něhož se narodili tři synové, včetně Skytha. Samozřejmě, že Herodotova teorie je poplatná době.
Moderní historici ale mají jinou teorii, která poukazuje na Skythy jako na velkou národnostní skupinu.
Skythové v pojetí moderní vědy
Nové výzkumy však nakonec Skythy zasadily coby mix sibiřské, východoasijské a jamnajské euroasijské skupiny. Právě díky jejich hlavní obživě – tedy pastevectví – byli Skythové kočovníky, kteří se pohybovali po krajině na vozech tažených voly. Ale nejednalo se o obyčejné vozy, jejich vozy byly neskutečně velké a uvnitř nich bylo i několik místností, takže pohyb celé skupiny vypadal jako pohybující se město, jehož síla byla ještě více znásobena potetovanými válečníky, majestátně se pohybujícími s jejich rodinami.
Skythové válečníci
Stejně jako měli Skythové specifickou kulturu a náboženství, bylo výjimečné i jejich válečné umění, jež je proslavilo nejvíce. Ve své době byla jejich armáda označována dokonce za nepřemožitelnou a toto umění je povyšovalo i v jejich kmenové hierarchii.
Vynikali zejména jako lučištníci, a dokonce se v nové studii ukázalo, že možná i Velká čínská zeď byla postavena proto, aby před Skythy zemi bránila.
"Skythské mužské a ženské jízdní lučištníky obdivovali a obávali se jich Řekové, Římané, Peršané i Číňané, jejichž Velká čínská zeď byla postavena na jejich obranu," uvádí autorka studie Adrienne Mayorová, historička antických věd a klasická folkloristka.
Ta také dále uvádí podrobnosti o skythském luku coby zbrani vyrobené ze dřeva, rohoviny a šlach. Kromě typických luků měli Skythové i celou řadu dalších zbraní, jež také mistrně ovládali. Díky jejich dovednostem byli najímáni i jinými armádami, které potřebovaly posily, takže sloužili jako žoldáci. Jejich tetování jim navíc v této době dodávalo ještě větší výzor hrůzostrašnosti.
Mayorová nakonec objasňuje ve studii i souvislost skythských žen a amazonkami a skutečně potvrzuje, že mnohé armády byly těmito ženami ovlivněny, a že se jednalo o ženy, žijící životem stepních kočovných jízdních lučištnic. O jejich existenci a zapojení se do jiných armád svědčí i četné archeologické nálezy.
Zánik kultury
Skythové jako národ nezanikli najednou. Po roce 500 př. n. l. dokonce posílili svůj vliv a přesunuli se na západ do severního Řecka a Thrákie. Ale jejich moc poté začala upadat. Utrpěli spoustu válečných porážek a jejich bojovníci byli postupně začleněni do jiných armád.
Největší ranou pak pro ně byla porážka Huny, jízdními kočovnými válečníky, kteří vpadli do Evropy v pátém století n. l. do Evropy. Skytové byli zřejmě asimilováni Góty a jejich kultura postupně zanikla, i když některé její rysy by mohli mít obyvatelé jižního Ruska a oblasti Kavkazských hor. O přesném zániku Skythů však nepadla jednoznačná teorie.
Zdroje:
en.wikipedia.org/wiki/Scythians, www.livescience.com, blog.britishmuseum.org