Narodil se ve výtahu, na vysoké škole přežíval na tomatové polévce a nějaký čas se živil jako barový pianista, který má loktem do kapsy. Přesto Jack Uhler Lemmon III. pocházel z velmi zámožné rodiny.

Život na vlásku

Otec John byl prezidentem velké bostonské továrny na výrobu sladkého pečiva. Když s manželkou Mildred čekali své jediné dítě, žili v napjatém očekávání. Doufali, že se nic nepokazí, ale bohužel se spletli. Mildred začala mít dvě měsíce před termínem porodu gynekologické potíže a manžel ji urychleně odvezl do nemocnice. Na sál se ale nedostala. Malý Jack se narodil přímo v kabině jedoucího výtahu. Psal se 8. únor 1925. Vzhledem k tehdejším lékařským možnostem byl jeho osud značně nejistý, ale nakonec si šťastní rodiče mohli domů odvézt plačící peřinku.

Jack hrál poprvé divadlo ve čtyřech letech, kdy ho otec vzal do ochotnického souboru, jehož byl členem. „Už jako dítě jsem se rozhodl, že se stanu slavným hercem," vzpomínal Jack. Vzhledem k postavení své rodiny ale musel nejprve vystudovat. Chodil na prestižní internátní školu, přesto se nevyhnul posměškům spolužáků. Oficiálně se psal jako Jack U. Lemmon, což se v angličtině četlo jako „Jacku, ty citróne".

V roce 1943 nastoupil na Harvard a musel zapomenout na sladké koblížky z otcovy firmy. Chtěl se postavit na vlastní nohy, jenže to šlo ztuha. Většinou se živil jen tomatovou polévkou. Bylo to jedno z mála jídel, na které měl peníze.

Za čtyři roky studium zdárně dokončil, ale herectví muselo počkat. U námořnictva si odbyl službu vlasti a potom se mu konečně otevřel svět. Když otec poznal, že jeho syn je skutečně z jiného těsta, nadšený nebyl, ale nijak mu nebránil. „Řekl mi, ať se herectví věnuji do té doby, kdy budu cítit, že je mou vášní," vzpomínal Jack.

Strach z Lenina

Obrazně řečeno se tehdy opět ocitl ve výtahu. Pohyboval se v suterénu herecké profese a toužil se dostat nahoru. Šlo to pomalu, pěkně patro po patru. Živil se jako barový pianista, později dostal roli v rozhlasové mýdlové opeře a nakonec se objevil v několika divadelních inscenacích na Broadwayi. Právě tam si ho všimli lovci talentů z Hollywoodu. Lemmon zprvu továrnou na sny pohrdal, ale nakonec se nechal zlákat do několika malých rolí.

Producent Harry Cohn po něm chtěl, aby si změnil příjmení na Lennon, ale Jack se bránil, že takové jméno se vyslovuje podobně jako Lenin, což by jistě nepůsobilo dobře. Cohn ustoupil a jméno Lennon proslavil až o dekádu později někdo úplně jiný.

Trable s Marilyn

V roce 1950 se Jack oženil s o rok mladší herečkou Cynthií Stone a měl s ní syna Chrise (*1954). Přesto vztah nevydržel. Jack hned za jednu z prvních větších rolí v komedii Pan Roberts dostal Oscara a stal se hvězdou. Po šesti letech se rozvedl a nějaký čas si užíval volnosti. Randil s modelkou a herečkou Monou Knox nebo černošskou zpěvačkou Betty Kelly.

Na rok 1959 si nechal největší bombu – komedii Někdo to rád horké. Na plátně řádil v ženském převleku s Tony Curtisem a muziku tvrdila Marilyn Monroe. Natáčení s problémovou herečkou nebylo snadné. Curtis o ní prohlásil, že má mozek čtyřletého dítěte a že kdyby neměla přes hrudník 97 centimetrů, byla by už dávno v blázinci. Nemohl ji vystát a natáčení se pro něj stalo utrpením. Za svou roli se dočkal nejen další nominace na Oscara, ale také dostal tehdy vysoký honorář 100 tisíc dolarů. Z té doby pochází i jeho památný výrok: „Nikdo si nezaslouží vydělávat tolik peněz, a už vůbec ne my herci." Výtah ho během deseti let vyvezl až do filmového nebe.

Boj se závislostí

Mezitím potkal i životní lásku. Modelka a herečka Felicia Farr (*1932) měla podobný osud. Rozvedená, s jedním dítětem. Vzali se v roce 1962. Když bylo Jackovi čtyřicet, narodila se mu dcera Courtney.

V dramatu Zachraňte tygra (1973) se představil v netypické roli. Za ztvárnění bezskrupulózního alkoholika si odnesl dalšího Oscara. Až mnohem později prozradil, proč ve filmu tak exceloval. O herci s pověstí gentlemana tehdy jen málokdo věděl, že několik let svádí těžký boj se závislostí na alkoholu. Veřejně se k tomu přiznal až v roce 1994.

Postupně v sobě objevil i další dovednosti. V roce 1971 režíroval velkého přítele Waltera Matthaua a také svou manželku v komedii Kotch. Byl to jediný film, který dirigoval z pozice za kamerou, a je to nejspíš škoda. Film se dočkal čtyř nominací na Oscara.

V roce 1980 si zahrál v komedii Hold a kromě toho k ní složil ústřední hudební motiv. Jako muzikant se podílel také na albu, které doprovázelo film Někdo to rád horké.

V posledních dvou letech života bojoval s rakovinou, přesto stále natáčel. Naposledy se představil ve filmu Roberta Redforda Legenda o slavném návratu (2000).

Stal se učitelem a životním rádcem několika herců, nejznámějším je Kevin Spacey. „Když se dostaneš až nahoru, máš povinnost poslat výtah zase dolů pro někoho dalšího," vysvětloval své počínání. Zemřel 27. června 2001 v Los Angeles. Pochován je tamtéž a na náhrobku má nápis jako ve filmových titulcích „Jack Lemmon in".

Co ještě nevíte

* Je držitelem rekordu v počtu nominací na Zlaté glóby. O cenu se ucházel dvaadvacetkrát.

* Se synem Chrisem si zahrál ve filmu Letiště ´77.

* Stal se prvním hercem, který získal Oscara za hlavní i vedlejší roli. Dodnes ho napodobil jen Jack Nicholson, Gene Hackman, Robert De Niro a Kevin Spacey.

* Odmítl hrát ve westernu Butch Cassidy a Sundance Kid, protože nerad jezdil na koni. Nahradil ho Robert Redford.

* V roce 1988 mu Americký filmový institut udělil cenu za celoživotní dílo.

* Jeho manželka Felicia Farr stále žije.