Zdroje: artsy.net, www.artstor.org, www.khanacademy.org

Optické klamy jsou v dnešní době velmi populární a většinou je formují počítače. Hans Holbein mladší jeden takový namaloval vlastní rukou už v roce 1533. Zakomponoval ho do obrazu Vyslanci zobrazujícího francouzské diplomaty Jeana de Dinteville a Georgese de Selve, biskupa Lavaurského. Malba na plátně o rozměrech cca 2x2 metry je však mimořádná i z jiného důvodu - řečí symbolů vystihuje přelomovou dobu, kdy katolická církev ztratila nad Evropou univerzální moc a nedobrovolně se o ni začala dělit s protestantským hnutím. Lidstvo stálo na úsvitu nového věku - a Holbein si to uvědomoval.

Jeho otec byl uznávaným německým malířem a představitelem vrcholné gotiky přecházející do renesance. Hans od něho přejal jak základy řemesla, tak oddanost katolické církvi, kterou příchod reformátora Martina Luthera na německou scénu nemohl nijak otřást. Svou kariéru začal v Basileji, ale více zakázek se mu rýsovalo v Londýně. V roce 1532 se tam přestěhoval natrvalo. Tentokrát ho však při příjezdu čekalo hořké zklamání.

Mnoho z jeho přátel i vysoce postavených klientů skončilo na popravišti, protože nesouhlasili se zřízením nové církve, kterou Jindřich VIII. ustanovil z čistě sobeckého důvodu: chtěl se rozvést s Kateřinou Aragonskou a oženit se s atraktivní Annou Boleynovou, což papež nechtěl dovolit. Král svou vůli prosadil za cenu krvavého pronásledování oponentů a celkového přerodu společnosti. A právě do této rozbouřené situace přijeli z katolické Francie výše zmínění diplomaté.

Holbeinovy portréty prosluly tím, že zachycovaly nejen klientovu podobu, ale také výraz jeho tváře. Na mužích z obrazu Vyslanci je vidět rozčarování a bezmoc, s jakou sledují soudobý vývoj v navštívené zemi. Svět okolo se rozpadá nejen na úrovni materiální, ale i na té duchovní - předměty na stolku, o který se muži opírají, jsou poházeny chaoticky, bez ladu a skladu, ať jde o atributy spojené se světským věděním a uměním nebo o symboly nebeské. Loutna má dokonce prasklou strunu. A zcela vpředu všeho dění stojí Smrt, ale nikdo se jí nechce podívat zpříma do tváře. Na první pohled ji tam nejspíš nenajdete ani vy.

Podivný, protáhlý útvar připomínající rybí kost musí být nahlédnut z pravé boční strany obrazu, abyste v něm spatřili lebku. Tato zajímavá malířská hříčka měla podle odborníků přes výtvarné umění upozornit na pomíjivost lidského života, kterou si v každodenním životě běžně neuvědomujeme. Teprve při pohledu na svět z jiného úhlu nás Smrt zaskočí svou hororovou podobou.

Holbein však zůstal věřícím člověkem a ve svém obraze připomněl i možnost Spasení. Krucifix v horní levé části obrazu je sice maličký a napůl schovaný za závěsem, ale kdo je zvyklý hledět vzhůru k nebi, určitě si ho všimne. Spolu s ním malíř vyjádřil přesvědčení, že naděje ze světa ještě zcela nezmizela - přestože není vidět nijak zřetelně.