Naděždina matka byla přesvědčená, že se jí narodí chlapeček. Když své čerstvě narozené dítě poprvé spatřila a zjistila, že jde o holčičku, zklamaně se od něj odtáhla. Její další jednání bychom dnes možná kladli za vinu poporodní depresi, která se prohlubovala i kvůli únavnému cestování s husary. Jedné noci se matka neovládla a Naděždu vyhodila z okna jedoucího kočáru.
Vojáci k dítěti rychle přispěchali a s údivem zjistili, že holčička pád přežila. Zděšený otec si ji připevnil ke svému sedlu a manželce ji už do rukou nesvěřil. Naděždu od té doby hlídali husaři. Ze svých pistolí vyndávali nábojnice, aby si s nimi mohla naprázdno "cvakat". Naděžda se naučila jezdit na koni a milovat svobodu.
Jakmile povyrostla, matka se ji snažila převychovat na vzornou dívku: nutila ji šít a vyšívat, přestože to Naděždě vůbec nešlo a ani se o takové aktivity nezajímala. S hrůzou pomýšlela na den, kdy si pro ni přijde ženich a učiní z ní domácí puťku.
Ten den nadešel v roce 1801. Naděžda se provdala za jistého úředníka Černova a za dva roky nato porodila syna. Ačkoli rozvody nebyly v té době obvyklé, manželství bylo po několika letech rozvázáno. Důvod není znám a nedochovaly se ani informace o osudu dítěte, jisté však je, že roku 1807 Naděžda utekla z domova a otec o ní dlouho neměl žádné zprávy.
Po dlouhém zoufalém hledání a konzultacích na nejvyšších místech se kapitán Durov dozvěděl šokující zprávu: jeho dcera bojuje pod mužským jménem Alexandr Sokolov u Polského lehkého jezdeckého pluku a za záchranu druha obdržela kříž Řádu sv. Jiří.
Chvíli to vypadalo, že Naděždina vojenská kariéra tímto skončila. Naděždě se však domů nechtělo a uprosila samotného cara Alexandra, aby ji z armády nepropouštěl. Car se nechal obměkčit a Naděždu zařadil k Mariupolskému husarskému pluku, ovšem pod podmínkou, že se bude nadále vydávat za muže a nikomu neprozradí svou pravou identitu.
Naděžda se zúčastnila napoleonských válek a nadobro od armády odešla až v roce 1816. Usadila se u svého strýce v Jelabuze a když ve svých 83 letech zemřela, byla pochována v mužských šatech a se všemi vojenskými poctami. Své dobrodružství popsala v čtivých pamětech, které vyšly v českém jazyce pod názvem Slečna kavaleristka.
