Její otec provozoval v Praze nevěstinec. To z dnešního pohledu nevypadá jako příliš slibný start do života, ale v šestnáctém století to chodilo trochu jinak. Veřejné domy běžně provozovala řada vážených mužů, aniž to kohokoli pohoršovalo. A Kateřinin otec Ottavio Strada nebyl jiný.

Pocházel ze starobylého rodu italských umělců, sám se ovšem narodil v roce 1550 zřejmě v Norimberku. Jeho otec Jacopo jej zasvětil do tajů zlatnického řemesla, malířství a sochařství, společně cestovali po Evropě a věnovali se správě uměleckých sbírek a jejich údržbě. Zároveň dohlíželi na ostatní umělce, aby objednanou práci odváděli včas a v požadované kvalitě.

V roce 1573 se však rodinný podnik zadrhl. Otec a syn se nepohodli, patrně kvůli penězům, a jejich spor skončil u soudu. Rozezlený Jacopo dokonce Ottavia vydědil. Čas ale rány zahojil, a když o deset let později Jacopo končil ve funkci antikváře Rudolfových sbírek, doporučil za sebe svého syna. Císař si Ottavia velmi oblíbil a zahrnul ho svou přízní. A nejen jeho.

Poslušný panovník

Ottavio se oženil s Ottilií Schenk, s níž měl jednoho syna, ale imunní vůči svodům jiných žen rozhodně nebyl. V roce 1579 mu jeho milenka Marie Hoffmeister porodila dceru Annu Marii, které se později začalo říkat Kateřina. Císař Rudolf ji tedy znal od nejútlejšího věku a brzy si všiml její nebývalé krásy.

Podle dobových pramenů to byla neobyčejná žena, velmi sličná, ale také vzdělaná a kultivovaná. Není divu, že se stala Rudolfovou milenkou ještě před dovršením patnáctého roku. Ottavio si mohl mnout ruce. Císaře měl díky tomu doslova omotaného kolem prstu.

Rudolf byl sice už jako dítě zasnoubený s Isabelou Klárou Evženií ze španělské větve Habsburků, ale svatbu neustále odkládal. Podle mnohých za tím byla právě Kateřina, kterou skutečně miloval. Dokonce se spekuluje, že se s ní tajně oženil. Kateřina porodila císaři první dítě ve svých osmnácti letech a rychle přibývaly další.

Jejich počet není přesně znám, nejméně jich bylo šest, někdy se uvádí i osm. Sice byly jako nemanželské vyloučeny z nástupnictví, ale všechny se pyšnily přízviskem d‘Austria, což bylo tradiční označení pro habsburské levobočky, a čekala je kariéra v armádě nebo v duchovenstvu.

Prvorozeným synem byl Julio Caesar, který později proslul jako násilník a šílenec. Panovník jeho výstřelky dlouho přehlížel, ale když v roce 1608 na zámku v Českém Krulově zabil a rozčtvrtil tělo své milenky, nechal ho zavřít do domácího vězení, kde o rok později zemřel.

Podváděná milenka

Díky vztahu Kateřiny s císařem rostla nejen Ottaviova moc, ale také bohatství. Kromě nevěstince mu patřily i dva domy u Staroměstského náměstí v Praze, těšil se z titulu dvorního malíře a věnoval se vlastní tvorbě. Není divu, že mu nezbýval čas na jeho hlavní úkol, kterým měla být inventarizace sbírek. S ní začal až po jeho smrti v roce 1606 jeho nástupce Daniel Fröschl.

A Kateřina? Přestože Rudolf měl kromě ní i řadu jiných milenek, zůstávala po jeho boku. O tehdejších poměrech u dvora vypovídá zpráva saského velvyslance Melchiora Goldasta z Haiminsfeldu, který uvedl: „Jako všichni vysocí pánové i císař holdoval smilstvu a různým rozkoším, ale co je neslýchané, měl vlastní únosce neboli raptores, kteří úkladně zajímali panny a přiváděli mu je.“

Po Rudolfově smrti v 1612 se Kateřinina stopa z historických pramenů vytrácí. Lze se však domnívat, že i v dalších letech se těšila velké vážnosti, jako by šlo o skutečnou vdovu po císaři. Sama odešla na věčnost v roce 1629.