Kolem půl druhé v noci bylo jasné, že se šachty regulačních tyčí zvýšenou produkcí tepla zdeformovaly. Jaderná reakce tak dále pokračovala a výkon stále rostl. Obrovské teplo měnilo chladící vodu v páru. Prudce zvýšený tlak způsobil první explozi. Ta odhodila asi 1000 tun vážící poklop reaktoru a roztrhla chladící potrubí.
Po několika dalších sekundách následoval druhý, silnější výbuch, jež poškodil samotnou budovu reaktoru a do okolí odhodil vysoce radioaktivní materiál. Obrovský požár se šířil po celém areálu elektrárny. Žhavé jaderné palivo tavilo vše, co mu přišlo do cesty. Postupně začalo protékat skrz betonový plášť až do podzemí. Tam zatuhlo a vytvořilo útvar připomínající sloní nohu.
Sloní noha v Černobylu
Tu v temných útrobách elektrárny našli odborníci v roce 1986. Kvůli vysoké úrovně radiace se k ní ale nemohli přiblížit. Odhady hovořily, že vyzařuje 10 000 rentgenů ionizujícího záření za hodinu. Prozkoumána tak byla pomocí robotického vozítka.
Sloní noha se skládá ze směsi uranu, grafitu, betonu a písku. Její jedinečné složení bylo pojmenováno „korium“. Pokud byste u ní před 36 lety strávili 30 vteřin, do týdne by vás postihla silná únava a nevolnost. Za dvě minuty by se narušily buňky. Došlo by také ke krvácení. Čtyři minuty v její blízkosti by způsobily navíc zvracení, průjem a horečky. Za pětiminutové „rande" byste zaplatili životem.
Dnes je radiace v porovnání s rokem 1986 jen desetinová. Pobyt u hroudy koria je však státe nebezpečný. Za hodinu by vám zajistil smrtelnou dávku záření.
Slavná fotografie
Sloní nohu proslavil v roce 1996 kazašský jaderný inženýr Artur Korneyev. Tehdy bylo jeho úkolem lokalizovat místa s palivem a určit jejich úroveň radiace. Zároveň také plánoval výstavbu nového sarkofágu. Při průzkumu zbytku reaktoru narazil na bizarní útvar, který nadšeně vyfotil.
„Byla to rychlá akce. Nastavil jsem fotoaparát a cvakl," říká Korneyev. Míra radiace způsobila, že je snímek trochu rozmazaný a vypadá tajemně. „Sovětské záření je to nejlepší na světě,“ smál se inženýr.
Zdroj: