Pohřební rituály starých Slovanů přerůstaly v orgie. Někdy vdovy upalovali

Elena Velímská | 10. 5. 2022

Každá kultura měla a má své pohřební obřady a rituály, které jsou způsobem, jak vyjádřit lásku a úctu k zesnulému, a především pak v dobách minulých, jak vypravit duši zemřelého na onen svět. Staří Slované chápali smrt jako odchod do světa bohů. Při posledním rozloučení nevzlykali, ale „radovali se“.

Starý Slovan umírá

Ztráta blízkého či milovaného člověka bolí v každém století. Nejinak tomu bylo zcela jistě i u našich slovanských předků. Rozhodně nechci tvrdit, že se radovali, že jim někdo umřel, ale smrt vnímali jako „radostnou a šťastnou“ pro samotného zesnulého, protože v tu chvíli odcházel k bohům – do posledního období života a přáli mu tam vše dobré a krásné. Mrtvého umyli, oblékli do svátečních nejdražších šatů, okrášlili šperky. Poté ho položili na stůl, ruce mu složili na hruď, k prstu pravé ruky přivázali měděný drátek, druhý konec zapustili do nádoby s hlínou, aby byl navždy spjat se zemí, s pozůstalými. Přikryli ho bílým plátnem a ponechali s čarodějem, který se s ním za všechny pozůstalé loučil modlitbami. Třetího dne byl nebožtík vynesen z domu nohama napřed, což znamenalo, že odchází sám.

Věž z lebek: vědci našli nejtemnější důkaz aztéckých rituálních vražd
Cestování

Věž z lebek: vědci našli nejtemnější důkaz aztéckých rituálních vražd

Pohřeb žehem

Pohanští Slované uctívali oheň. Byl symbolem očisty těla i duše. Jen oheň mohl zbavit duši všeho zla, které mohla přijmout během posmrtného života. Ohněm očištěná duše odcházela blažená a božsky čistá. Také věřili, že duše nemůže opustit tělo, pokud se zcela nerozpadne v prach. Své mrtvé spalovali na hranici z polen posvátných stromů, břízy nebo dubu. Někdy se ostatky, především ve vznešenějších rodinách, spalovaly v dřevěných loďkách a nechaly plout po řece. Celý pohřební rituál probíhal při západu slunce. Na odchod do jiného světa dávali nebožtíkovi vše, co může potřebovat a co měl rád. Byly to věci z domácnosti i osobní předměty, šperky, amulety i jídlo. Pokud byl bojovník, dostal své zbraně, řemeslník odcházel se svým nářadím. V ohni skončili i zvířecí mazlíčci zesnulého, pokud žádné neměl, pak nějaké domácí zvíře, slepice, husa, kachna. Někdy prý dokonce i manželka, zda to bylo přání zesnulého, či o tom rozhodl stařešina, těžko říct, ale věřme, že pohřební obřad byl skutečně očistný a živé bytosti nebyly krutě obětovány zaživa.

Pohřební veselice

Slované věřili, že je duše hmotná, že může jíst, pít, hýbat se, a než odejde „onam“, stále potřebuje jídlo a pití. Pohřební obřad byl proto doprovázen velkou hostinou už v místě žehu. Jedlo se, pilo a zpívalo. K uctění památky se pak po pohřbu dál pořádaly velké hostiny. Takové „radosti až do rána“, na kterých se tančilo a zpívalo, pořádaly soutěže a bojové hry a to nejméně dvanáct dní. Jsou zaznamenána i delší období. Některé kmeny věřily, že duše opouští svět lidí až čtyřicátý den! Ten den pozůstalí položili na místo duše zemřelého, třeba kde rád odpočíval, chléb a vodu a touto prostou stravou mu dali najevo, že je čas odebrat se na onen svět a dále „nejíst chleba živých, ale pustit se do jídla mrtvých“. Nutno dodat, že pohřební oslavy doprovázely i rituální písně, které pomáhaly pozůstalým překonat bolest a žít dál.

Konec

Ihned poté, kdy hranice vyhasla, byl popel sesbírán a uložen do keramické urny. Ale až po oslavách byla urna umístěna do dřevěné schránky na kůlu, v pozdějších dobách do mohyl v okolí osad, „hřbitovů“, které obvykle ležely za řekou nebo u jezera. Voda byla přirozenou ochranou před dušemi, které by mohly obtěžovat živé. Urny bývaly zakopány i před prahem obydlí, aby ho duše zemřelých chránila. Staří Slované pohřbívali i do země, ale především jen chudé a nemajetné. Ti byli pohřbeni v poloze lidského plodu, jako symbol nového zrození. I při tomto pohřbu plály ohně.

Staří Slované věřili ve své vlastní Bohy. S příchodem křesťanství se pohřbívalo už jen do země, církev naopak žeh zakázala. Pohřeb se stal záležitostí smuteční a v určitých dobách na něm nechyběli povolané plačky a truchlící.

Jak vypadaly krvavé rituály a dávných Mayů? Naše představy jsou zkreslené
Cestování

Jak vypadaly krvavé rituály a dávných Mayů? Naše představy jsou zkreslené

Zdroje: www.ikoktejl.cz, www.slavorum.org, culture.pl

Tagy pohřeb potravina rituál