Celá svatba přitom probíhala podle plánů. Obřad se konal pod bránou, na níž byla zavěšena sekera, aby zahnala síly zla a přivolala přízeň boha Peruna. Po slibu byl páru nabídnut chléb se solí. Zbytek dne se slavilo. Medovina a pivo tekly proudem a všichni se veselili.
„Chvílemi jsem se cítila šťastná,” vzpomínala nevěsta. „Do té doby, než se slunce začalo sklánět k obzoru.” To byla jasný pokyn k přípravě dalšího, snad nejdůležitějšího svatebního rituálu starých Slovanů.
Svatební noc
Lože, kde mělo být manželství stvrzeno, bylo připraveno ve stodole. Poslední sluneční paprsky se odrážely v prachu, které rozvířily ženy provádějící různé magické obřady. Pod polštář schovaly rozmarýn a peníze a na chvíli do peřin položily dítě, aby byla páru zajištěna plodnost. Dívka jejich mumlání a obcházení postele sledovala se staženým žaludkem. Byla nervózní.
Ještě nikdy ve svém náručí muže netřímala. V jejich vesnici se kladl velký důraz na to, aby byly dívky při vstupu do manželství pannami. To však znamenalo, že bude muset podstoupit prohlídku od porodní báby, jež její čistotu potvrdí. Také zkontroluje, zda nemá připravenou lahvičku s holubičí krví, v případě, že by se deflorace nepodařila.
Dívka se ohlédla. Do stodoly přicházeli vybraní svatební hosté. „Já…,” začala koktat. „Nejsem připravená. Dejte mi ještě čas,” zoufale se ohlédla na svého manžela. Ten ji však nevnímal. Povzbuzený alkoholem vtipkoval se svými kamarády o nadcházejícím aktu. Jak naznačovala vyboulenina v jeho kalhotách, on odklad nepotřeboval. To však nevěstu vyděsilo ještě víc.
Proti své vůli
V tu chvíli k ní přistoupily družice a začaly ji svlékat. „Oba si oblečete bílou košili. Nesmíte se vidět nazí,” zdůrazňovala porodní bába. „Já nechci!” mladá žena se začala bránit. Snažila se utéct, ale kostnatá ruka ji pevně svírala. Další ženy ji rychle přetáhly kus oděvu přes hlavu. Dívka se ho volnou paží pokusila strhnout. Byla to však marná snaha. Následně ji silné paže jejího manžela zvedly a položily do postele.
S těžkým žuchnutím na ni muž dopadl a nahmatal její pevně sevřená stehna. „Nedělej problémy, akorát mě ponížíš,” sykl jí zlostně do ucha a nenápadně kývl hlavou k lidem, stojící opodál, kteří měli podat svědectví o tom, že manželství bylo stvrzeno. Dívka se však nemínila vzdát. Škrábala, kousala, křičela. Nebylo to však platné. Po pár fackách ji už docházely síly. S tichým vzlykem se svému manželovi podvolila.
Po bolestivém aktu zůstala ležet. Ženich se vydal rozbít džbán, aby všem svatebním hostům oznámil, že defloraci vykonal do půl hodiny. Bude tak považován za velmi schopného. „Možná jsem měla ještě štěstí,” dívka se zamyslela. Slyšela, že v případě, že by se ztráta panenství v průběhu noci nepodařila, dokončil ji buď bojar, družba nebo zkušená stará žena. Nevěsta se otřásla odporem. Tiše si povzdechla. Musela vstát. Celá rozlámaná si krví potříštěnou košili svlékla a zavěsila na dlouhou tyč. Čekal ji ještě průvod. Celá vesnice tak bude vědět, že se stala ženou.
Zdroje: www.national-geographic.cz, www.culture.pl, www.cs.frwiki.wiki
