Dějiny Arabaů a Slovanů jsou velmi těsně spjaté. Zatímco slovanské obyvatelstvo přesídlovalo z Balkánského poloostrova do Malé Asie, mnoho Slovanů přeběhlo na arabskou stranu. Byla přitom zničena mnohá města a válečná tažení byla krutá pro obě strany. Byly zde i mnohé pokusy o islamizaci Slovanů, ale nebyly úspěšné.

Na příchod Slovanů do Evropy se podívejte v tomto českém dokumentu:

Zdroj: Youtube

Slovanská svébytnost

Arabsko-slovanské přesidlování přitom trvalo dlouho a periodicky se opakovalo. Například za císaře Justiniána II. přesídlil větší počet slovanského obyvatelstva na východ Malé Asie a Justinián ze Slovanů postavil několikatisícovou armádu, která měla bránit říši proti arabským nájezdům. Dvě třetiny Slovanů však přeběhly na arabskou stranu a Arabové je pak využívali při svých válkách s Byzancí, protože Slované znali taktiku byzantského vojska.

Arabové rovněž provedli několik pokusů o islamizaci Slovanů, ty však nebyly úspěšné a slovanské obyvatelstvo si svoji etnickou svébytnost udrželo až do konce 9. století.

Ve 30. letech 8. století se arabský vojevůdce a pozdější kalífa Marván II. pokusil přesídlit několik tisíc Slovanů na Kavkaz. Noví osídlenci však s nebyli spokojeni a pokusili se vrátit do svých domovů – na zpáteční cestě však byli Araby dostiženi a zmasakrováni.

Vzkvétající obchod s otroky

Nejužší slovansko-arabský kontakt v raném středověku však přišel s rozvojem obchodu s otroky. Počátek tohoto obchodu lze klást na konec 8. století, kdy začaly pravidelné vojenské střety na německo-slovanském pomezí. Zvláště pak za vlády Ottonů se Slované stali objektem válečného obchodu. Mezi 9. a 11. stoletím směřoval do arabských států neustálý tok otroků ze slovanských oblastí střední a východní Evropy, kde zuřily války mezi Němci a Ottony, z nichž vzešlo mnoho zajatců, kteří byli většinou prodáváni do otroctví. Vznikly tak obchodní cesty, kudy obchod s otroky proudil, o čemž se dochovaly zprávy v mnoha dobových pramenech a legendách.

Rozvinutý obchod s lidmi provozovali v křesťanských státech výhradně Židé, což vedlo k ostrým konfliktům mezi nimi a církví, která se otroctví pokoušela omezovat. Židovští obchodníci vykupovali zajatce a distribuovali je na hlavní tržiště, odkud zajatci putovali do západní nebo jihozápadní Evropy a později začaly příliv otroků zajišťovat i slovanské státy, tedy Velká Morava, Čechy a Polsko.

Slovanští otroci se tak dostali do všech koutů světa a některé slovanské ženy se staly i harémovými souložnicemi. Ve všech islámských oblastech bez rozdílu byli Slované nuceni přijmout islám. S tím souviselo i přijetí nového jazyka, nového jména a celé kultury. V 9., 10. i 11. století se objevují mezi slovanskými eunuchy autoři básní a teologických děl. Někteří Slované dokonce putovali do Mekky.

Stabilizace

Se slovanskými otroky tedy nebylo zacházeno jinak než s ostatními, protože dominantním cílem byla právě islamizace a rozšíření islámu do celého světa. Během 11. a 12. století se pak politická situace ve střední a východní Evropě stabilizovala. V důsledku toho vznikly centralizované státy a církev si vydobyla větší vliv na fungování společnosti. Nastala ekonomicko-politická krize arabsko-islámských států , což byl logický zánik obchodu se slovanskými otroky.

Zdroj: Youtube

V arabštině po celé této události zůstal zachován pouze výraz sakaliba, který byl však používán jako synonymum pro eunucha.

Zdroje:

slavicchronicles.com, www.reflex.cz, en.wikipedia.org/wiki/Slavery_in_medieval_Europe