„Šárka není žena, kterou bych si do budoucna chtěl vzít. Je to milá holka, skvělá v posteli a hezky se s ní povídá, ale že bych si dokázal představit, že s ní vydržím celý život, tak to ani náhodou. Řekl jsem jí to hned na začátku vztahu a od té doby ještě několikrát v náznacích. Vždycky, když začne o společné budoucnosti, upozorním ji, aby si nestavěla žádné vzdušné zámky. Bohužel si myslím, že mě moc neposlouchá a doufá, že svůj názor nemyslím bůhvíjak vážně. Já ale dobře vím, co chci. Rozhodně ne žádnou svatbu ani rodinu. Mám dvě děti z prvního manželství a ty mi bohatě stačí.“

Šárka se Adamovi stará o domácnost a jednou za čtrnáct dní také o jeho dva malé potomky. Když ho skolila žlučníková kolika, byla za ním v nemocnici každý den. Jakmile otevřel po operaci oči, viděl ji vedle své postele. Doktoři mu řekli, že tam seděla celou noc. „Za to všechno jsem jí moc vděčný. Také nešetřím dárky a pozornostmi, chovám se k ní za všech okolností jako gentleman. Až se jednou budeme rozcházet, a že to nastane, o tom jsem přesvědčený, odnese si spoustu luxusních bot, kabelek, oblečení... Pořídil jsem jí malé auto a nebudu takový srab, abych od ní chtěl klíčky zpátky. Mám tu dívku rád, ale o lásce se mluvit nedá. Popravdě řečeno, po rozvodu jsem z nějakého romantického tokání pořádně vyléčený.“


Dobře situovaný Adam vede čilý společenský život. Chodí na squash, lyžuje, setkává se s přáteli. „Šárka na mě čeká doma, přestože jí říkám, ať se klidně jde taky někam pobavit. Náš vztah beru jako nezávazný a ačkoliv jsem zatím neměl důvod začít si něco ještě s další ženou, nevylučuju to.“

Ovšem signály, které Adam dostává z okolí, jsou znepokojivé. „Proto píšu. Abych se poradil. Poslední dobou jsem přece jen zaváhal, jestli se k Šárce chovám fér. Mně přijde, že ano a že ví, na čem je. Sestra mi ale říká, že se k ní chovám jako k prostitutce a ona že to jen nevidí, protože mě miluje. Dva moji nejlepší kamarádi mi nezávisle na sobě řekli, že mám úžasnou partnerku a co by oni za ni dali. Když jsem si představil, že by Šárka chodila s některým z nich, vůbec by se mi to nelíbilo. A korunu všemu nasazují moje děti, které ji přímo milují. Přesto si nedokážu představit, že bych se Šárkou byl navždycky. Nehodíme se k sobě ani společensky. Já jsem manažer a ona prodavačka, kterou jsem sbalil při jednom nákupu pozdě večer. Líbila se mi, nechtěl jsem být sám, a tak jsem ji pozval na kafe. Že se z toho vyvine taková lapálie, to jsem si ani ve snu nepomyslel.“