V květnu se pravidelně koná mistrovství světa v ledním hokeji, na které se Lukáš těší a na důležité zápasy si dokonce bere dovolenou. "Pokaždé doufám, že budu doma sám a Ladě se nepodaří přehodit si směnu v nemocnici. Moje slečna se bohužel počítá mezi hokejové fanynky. Ještě by se to dalo snést, kdyby tým jen povzbuzovala. I když... To mě taky příšerně točí. Ona se ale domnívá, že hokeji rozumí. Takže přidává různé komentáře k herním situacím nebo permanentně radí, co by asi měla aktuální sestava na ledě dělat. Já se obvykle nejpozději na začátku druhé třetiny dostanu na hranici šílenství. Sám jsem hokej hrál, takže jestli někdo opravdu ví, co a jak, jsem to já. Lada je mimo a mé prosby nebo doporučení, aby byla zticha nebo prostě jen fandila, vůbec neakceptuje. Několikrát se příšerně pohádáme - nedokážeme se z toho poučit ona ani já. Než se naděju, neřešíme hokej, ale to, že ji omezuju a kdesi cosi. Přitom já se ve vztahu fakt snažím a jediné, co chci, je, aby mi dala během důležitých zápasů pokoj. Můj kamarád Pepa tvrdí, že ženská se v obýváku u televize má během hokeje objevit jen s lahví dobře vychlazeného piva. To bych i já považoval za naprosto ideální."
Proč Lukáš s Ladou nesledují hokej odděleně, když je kvůli němu mezi nimi tak zle, to vysvětluje dopis jen částečně. Pro Lukáše není vyhovující řešení třeba hospoda, do které míří společně na přenosy jeho přátelé. "Jsem puntičkář statistik. Potřebuju v klidu vidět všechny situace, zapisuju si spoustu poznámek, vedu podrobné statistiky. I proto je pro mě tak důležité, abych měl klid. Dal bych nevímco za to, kdyby Lada třeba místo hokeje vyrazila s kamarádkami klidně utrácet za nějaké hadříky. Ale toho se nedočkám. Každý zápas vyhlíží jako svatý grál a ty, které se mi povedlo sledovat samotnému, bych spočítal na prstech jedné ruky." Že by dva televizory? Zkusila redakce reagovat s nadsázkou. "Bydlíme zatím v 1 + kk," přiletěla strohá odpověď.