Například v legendě o Sigurdovi chtěl král Olaf určit polohu slunce, přestože zrovna hustě sněžilo. Povolal si proto Sigurda, a ten mu ukázal jasný směr, kde se slunce na obloze skrývá. Král pak vzal do ruky sluneční kámen a držel ho směrem vzhůru. Paprsek světla z kamene ukázal přesně ten samý směr, jaký určil Sigurd.
Optický zázrak
Vědci tradičně považují severské ságy za legendy a pohádky, takže se slunečním kamenem původně ani neobtěžovali zaobírat. Dánský archeolog Thorkild Ramskou nicméně už v 60. letech minulého století přišel s myšlenkou, že slunečním kamenem mohl být krystal dvojlomného islandského vápence. Jedná se o čistý kalcit s chemickým vzorcem CaCO3, který má zajímavé optické vlastnosti. Je sice průsvitný, ale polarizované sluneční světlo jím prochází po dvou drahách, takže obraz skrze něj vidíme dvojitě. Teprve když kámen natočíme přímo proti zdroji polarizovaného světla, tedy slunci, dvojitý obrazec se spojí v jeden. Protože určité sluneční světlo prostupuje i skrze mraky, metoda funguje i v případě, že je obloha zatažená.
Teorie to byla logická, avšak odborníci stále nevěřili, že by Vikingové princip dvojího lomu světla mohli objevit. Navíc se nenašel žádný archeologický důkaz, který by tvrzení dánského vědce potvrdil. Objevené a zkoumané vraky vikinských lodí žádný krystal neskrývaly.
Bylo to teprve v novém miléniu, kdy francouzský fyzik Guy Ropars ověřil teorii experimentem. Vybral si pro něj ošklivý, zamračený den a od rána do večera natáčel kousek islandského vápenci k obzoru. Výsledek pokusu byl ohromující. Vikingové podle Roparse mohli s pomocí krystalu určit polohu slunce s maximální odchylkou 1 procenta!
Jak krystal funguje, názorně ukazuje anglické video:
Krystal přesný jako kompas
Zatímco Číňané se už chlubili moderním kompasem, Vikingové dobývali nové světy s pomocí "magického sklíčka". Jejich metoda se nicméně natolik osvědčila, že ji převzaly i další evropské kultury a používaly ji i poté, co se jim dostal do ruky kompas. Svědčí o tom nález z vraku britské lodi, která se potopila v Lamanšském průlivu roku 1592. Mezi hrstkou navigačních pomůcek našli potápěči také poloprůsvitný krystal o velikosti krabičky od cigaret. Pokud bychom nevěděli o teorii Thorkilda Ramskoua a Roparsově experimentu, nález by nedával žádný smysl. Ale díky těmto zvídavým vědcům do sebe všechno skvěle zapadá.
Archeologové tedy konečně mají hmatatelný důkaz, že sluneční kámen existoval a byl to kalcit. Co na tom, že se nenašel u Vikingů, ale v britské lodi Jejího Veličenstva. Nebylo by možné, aby Vikingové podnikali všechny své slavné námořní cesty jen na základě sledování letu migrujících ptáků nebo plavby velryb. A pokud sluneční kámen používali v 16. století Angličané, proč ho nemohli objevit už Vikingové? Vše zkrátka nasvědčuje tomu, že je záhada úspěšně vyřešena.
Zdroje: https://www.thevintagenews.com/, https://www.bbc.com/, https://www.science.org/
