Vikingové sice neznali magnetický kompas, ale přesně věděli, kam plují. Na moři se nikdy neztratili i díky tomu, že dokázali porozumět optickým vlastnostem některých krystalů. Jedním z nich byl i sluneční kámen.

Bez něho by pravděpodobně v této době mořeplavci na moři zahynulo, protože každá odchylka by vedla k jisté záhubě.

Hvězdy? Ryby? Jaká byla navigace?

Nabízí se i možnost, že se orientovali díky hvězdám a „četbě“ nebeských těles, jenže právě v Severním Atlantiku nebývá nebe čisté, takže Slunce ani hvězdy nejsou vidět. Dalším řešením je i oblačnost nebo další rybářské triky, jako je pohyb hejna ryb, směr letu migrujících ptáků nebo velryby. Všechny tyto možnosti jsou ale velmi nepřesné, proto je asi jediným přijatelným vysvětlením právě kámen.

Legendární krystal

Hrdina vikingských legend zvaný Sigurd (Siegfried) dokáže přesně určit polohu Slunce, i na zatažené obloze. Podle legend mu k tomu pomáhá právě sluneční kámen. Jeho existence nebyla nikdy dokázána až do doby, kdy v 60. letech minulého století dánský archeolog Thorkild Ramskou vyrukoval s novou teorií. Sluneční kámen podle něj mohl být jakýsi krystal, který fungoval jako polarizační kompas. Co to znamená?

Při průchodu atmosférou se část slunečního záření odráží od molekul plynů. Tím mění své vlastnosti a stává se z něj polarizované světlo. To znamená, že toto světlo má schopnost kmitat pouze jedním směrem, na rozdíl od běžného nepolarizovaného, které kmitá do všech směrů. To sice není rozpoznatelné lidským okem, ale například některá zvířata už dokáží tuto schopnost rozlišit. A právě to zřejmě dokázali i Vikingové.

Islandský vápenec

A jaký krystal to byl? Zdá se, že se jednalo pravděpodobně o dvojlomný islandský vápenec neboli kalcit. Ve Skandinávii se hojně vyskytuje a světlo skrze jeho krystaly prochází po dvou drahách, takže je možné vidět dva obrazy. To, jak moc budou jasné a čitelné, záleží právě na polarizovaném světle.

Zdroj: Youtube

A pak už jen stačí vědět, že samo Slunce vytváří kruhy polarizovaného světla. A samo leží v jejich středu. To znamená, že Vikingové mohli odhalit přesnou polohu Slunce díky otáčení kamenem.

Otáčeli jím, dokud nebyly oba obrazy stejně jasné. Kámen se pak rozzářil, což mu dalo i jméno sluneční.

A tím směrem se pak nacházelo i Slunce.

Když ne krystal, tak naběračky

Jak se zdá, tato technika byla natolik přesná, že ji později od Vikingů převzaly i jiné národy. Dodnes ale s jistotou nevíme, zdali se jednalo skutečně o islandský vápenec, i když vědci začali tuto možnost v novověku zkoumat.

Sluneční kámen však nebyl jedinou pomůckou Vikingů. Využívali ještě jeden, daleko kurióznější způsob, jak se na moři neztratit. Drželi se většinou při břehu a na volný oceán se dostali nejčastěji vinou bouřky. A jak věděli, jak daleko jsou od břehu? A teď přicházejí na řadu naběračky – při plavbě podél pobřeží využívali Vikingové dlouhé naběračky. Těmi brali vodu z moře a pak ji ochutnávali, a podle její slanosti dokázali zkušeně odvodit, jak daleko jsou v čirém moři. Jak je to možné? U břehu je totiž voda většinou méně slaná než dále v moři, a to díky řekám, jež se na pevnině do moří vlévají.

Tento způsob je však značně nepřesný.

Výroba slunečního kamene

V roce 2005 začal sluneční kámen zkoumat maďarsko-švédský tým fyziků. Zjistili, že množství polarizovaného světla, které dopadá na povrch Země, je stejné, ať už svítí Slunce, nebo ne. A to hovoří proti teorii slunečního kamene.

Po nich se stejnému výzkumu věnoval Francouz Guy Ropars. Jeho tým si sluneční kámen vyrobil z krystalu kalcitu z Vikingům dostupné skály. A pomocí tohoto kamene skutečně přesně, s minimální 1% odchylkou, určili polohu Slunce!

Skutečný sluneční kámen ale nikdy nalezen nebyl. S jednou výjimkou, a tou je jeden jediný krystal „lodního“ dvojlomného vápence, pocházející z vraku lodi. Ta se roku 1592 potopila u ostrova Alderney v Lamanšském průlivu, kde potápěči posléze nalezli hranatý poloprůhledný krystal o velikosti cigaretové krabičky a další navigační pomůcky.

Následné zkoumání potvrdilo schopnosti slunečního kamene.

Zdroje:

www.national-geographic.cz

www.abicko.cz