Zdroj: Shutterstock.com
Vědci otestovali magický sluneční kámen Vikingů a zůstali v šoku. Krystaly fungovaly perfektněf
Vikingové jako zkušení stavitelé lodí a mořeplavci k navigaci během dne používali sluneční hodiny, jak se badatelé domnívají. Čím se ale řídili, když byla mlha nebo zataženo? Severské ságy zmiňují „kouzelný“ sluneční kámen. Vědci se pokusili ověřit, zda jim opravdu mohl sloužit jako „kompas“.
Legendární mořeplavci
Vikingové se bezesporu zapsali do historie jako legendární mořeplavci, kteří se na svých dlouhých lodích vydávali na loupeživé výpravy, nájezdy i obchodní cesty přes moře a oceány. Neznali magnetický kompas ani astroláby či jiné navigační pomůcky. Orientovali se podle hvězd a slunce, případně mořských proudů a větrů.
Vikinské příběhy, které se předávaly z generace na generaci tvrdí, že námořníci na svých plavbách také používali pro navigaci krystaly. Prokázat však pravdivost těchto příběhů není snadné. Problém je, že na žádném z objevených vraků vikinských lodí ani poblíž nebyl žádný sluneční kámen nalezen.
Krystal, který odpovídal popisu ze ság byl nalezený až v roce 2012 ve vraku anglické lodi ze 16. století objevené v Lamanšském průlivu. Badatelé se domnívají, že se ho mohli angličtí námořníci naučit používat od Vikingů a krystaly se tak mohly pro navigace skutečně používat.
Sluneční kámen
Vědci poté chtěli vyzkoumat, jaký sluneční kámen mohli Vikingové používat. Při pokusech s krystaly použili průhlednou odrůdu kalcitu – islandský kalcit a zjistili, že pokud se nastaví proti obloze a otáčí se v různých úhlech, polarizuje a depolarizuje se v určitém vzorci. Světlo, které jím prochází pak při otáčení mění jas a barvu.
Vikingové pravděpodobně mohli takové krystaly používat k pozorování polarizačních vzorců, a tak určovat polohu slunce. Jako třeba u jevu, kterému se říká Haidingerův snop. Pokud se člověk dívá skrze krystal v depolarizační poloze a oddálí ho od svého zorného pole, lze zahlédnout nažloutlý obrazec. Konce tohoto obrazce směřují přímo ke Slunci.
Obdobného jevu využívá pro svou orientaci řada druhů hmyzu, hlavonožců a obojživelníků, kteří jsou schopni vnímat polarizační obrazce na obloze nebo ve vodě.
Následující video ukazuje, jak se sluneční kámen rozzáří:
Od teorie k praxi
Optičtí výzkumníci z Univerzity Eotvosa Loranda v Budapešti na základě předchozích výzkumů krystalů chtěli ověřit, zda Vikingové opravdu mohli sluneční kámen používat jako navigační pomůcku. Sestavili počítačovou simulaci plavby mezi bývalou vikingskou vesnicí Hernam v Norsku a vikingskou kolonií Hvarf v Grónsku. Poté analyzovali 1 000 možných tras třítýdenní plavby za různé oblačnosti. Použili krystaly kalcitu, kordieritu a turmalínu.
Vyzkoušeli mnoho variant, od četnosti použití krystalu až po užívání v určitou denní dobu. Zjistili, že pokud krystal navigátor použil každou hodinu až tři, byla úspěšnost určení polohy slunce 92 až 100 procent. Nejlepších výsledků dosáhli vědci s pokusy s kordieritem. Prokázali tak, že používání slunečních kamenů k navigaci mohlo skutečně fungovat.
Výsledky své studie výzkumníci zveřejnili v časopise Royal Society Open Science. Dle spoluautora Gábora Horvátha však jejich práce není důkazem, jaký krystal a zda ho Vikingové používali. A jak říká, „… nikdo neví, co vše k navigaci používali.“
Zdroje: www.smithsonianmag.com, phys.org/news, www.nationalgeographic.com
