Legendární mořeplavci
Vikingové se bezesporu zapsali do historie jako legendární mořeplavci, kteří se na svých dlouhých lodích vydávali na loupeživé výpravy, nájezdy i obchodní cesty přes moře a oceány. Neznali magnetický kompas ani astroláby či jiné navigační pomůcky. Orientovali se podle hvězd a slunce, případně mořských proudů a větrů.
Vikinské příběhy, které se předávaly z generace na generaci tvrdí, že námořníci na svých plavbách také používali pro navigaci krystaly. Prokázat však pravdivost těchto příběhů není snadné. Problém je, že na žádném z objevených vraků vikinských lodí ani poblíž nebyl žádný sluneční kámen nalezen.
Krystal, který odpovídal popisu ze ság byl nalezený až v roce 2012 ve vraku anglické lodi ze 16. století objevené v Lamanšském průlivu. Badatelé se domnívají, že se ho mohli angličtí námořníci naučit používat od Vikingů a krystaly se tak mohly pro navigace skutečně používat.
Sluneční kámen
Vědci poté chtěli vyzkoumat, jaký sluneční kámen mohli Vikingové používat. Při pokusech s krystaly použili průhlednou odrůdu kalcitu – islandský kalcit a zjistili, že pokud se nastaví proti obloze a otáčí se v různých úhlech, polarizuje a depolarizuje se v určitém vzorci. Světlo, které jím prochází pak při otáčení mění jas a barvu.
Vikingové pravděpodobně mohli takové krystaly používat k pozorování polarizačních vzorců, a tak určovat polohu slunce. Jako třeba u jevu, kterému se říká Haidingerův snop. Pokud se člověk dívá skrze krystal v depolarizační poloze a oddálí ho od svého zorného pole, lze zahlédnout nažloutlý obrazec. Konce tohoto obrazce směřují přímo ke Slunci.
Obdobného jevu využívá pro svou orientaci řada druhů hmyzu, hlavonožců a obojživelníků, kteří jsou schopni vnímat polarizační obrazce na obloze nebo ve vodě.
Následující video ukazuje, jak se sluneční kámen rozzáří:
Od teorie k praxi
Optičtí výzkumníci z Univerzity Eotvosa Loranda v Budapešti na základě předchozích výzkumů krystalů chtěli ověřit, zda Vikingové opravdu mohli sluneční kámen používat jako navigační pomůcku. Sestavili počítačovou simulaci plavby mezi bývalou vikingskou vesnicí Hernam v Norsku a vikingskou kolonií Hvarf v Grónsku. Poté analyzovali 1 000 možných tras třítýdenní plavby za různé oblačnosti. Použili krystaly kalcitu, kordieritu a turmalínu.
Vyzkoušeli mnoho variant, od četnosti použití krystalu až po užívání v určitou denní dobu. Zjistili, že pokud krystal navigátor použil každou hodinu až tři, byla úspěšnost určení polohy slunce 92 až 100 procent. Nejlepších výsledků dosáhli vědci s pokusy s kordieritem. Prokázali tak, že používání slunečních kamenů k navigaci mohlo skutečně fungovat.
Výsledky své studie výzkumníci zveřejnili v časopise Royal Society Open Science. Dle spoluautora Gábora Horvátha však jejich práce není důkazem, jaký krystal a zda ho Vikingové používali. A jak říká, „… nikdo neví, co vše k navigaci používali.“
Zdroje: www.smithsonianmag.com, phys.org/news, www.nationalgeographic.com
