Obecně se od služebných v minulosti často očekávala dlouhá pracovní doba a za své služby dostávaly často velmi nízkou mzdu. Také se od nich očekávala poslušnost a úcta k zaměstnavateli a plnění celé řady domácích povinností, včetně vaření, úklidu, praní a péče o děti. Celkově lze říci, že zatímco některé služky si v minulosti mohly zvolit toto povolání jako způsob obživy pro sebe a svou rodinu, mnoho jiných bylo k této roli donuceno omezenými možnostmi a společenským tlakem.
„Služka z povolání“
V některých případech měly služky jen málo jiných možností zaměstnání a mohly být nuceny zasvětit svůj život jen této práci, aby uživily sebe a svou rodinu. Týkalo se to zejména žen, které neměly vzdělání nebo pracovní přípravu a měly jen omezené možnosti volby povolání.
Kromě toho měly služky v minulosti často omezená práva a ochranu podle zákona. Mohly být vystaveny zneužívání nebo špatnému zacházení ze strany svých zaměstnavatelů a v případě nespravedlivého zacházení se mohly jen těžko odvolat.
Násilí, které otcové, manželé a milenci pravidelně páchali nejen na služebnictvu, ale i na ženách a dětech, bylo neúnosné. Častá předčasná úmrtí žen při porodu a vysoká úmrtnost kojenců jen pomáhaly maskovat a skrývat trestnou činnost, dokonce i vraždy.
Služky, nebo otrokyně?
Špatné zacházení se služebnictvem bylo běžné a mladé služky byly obzvláště zranitelné vůči sexuálnímu zneužívání. Mladé služky zůstaly na nejnižší příčce této společnosti. Navíc kromě přísných trestů na pracovišti byly mladé ženy v domácnosti tragicky trestány i zákonem nebo dokonce životem za to, že porodily nemanželské děti. Stávalo se tedy běžně, že se svých novorozenců zbavovaly. Služka, zejména mladá, mohla být kdykoli a při sebemenším prohřešku propuštěna. Mladé ženy většinou přišly do služby jen s krabicí se svými věcmi a Biblí. Navíc pokud se služebná paní nelíbila, mohla si ponechat její krabici, a to i s prádlem a osobními věcmi, vzpomínkami na minulý život. Bez písemného doporučení nebo reference bylo velmi obtížné najít jiné místo.
Nerovnost mezi muži a ženami
Velmi rozšířené byly služky nebo služba obecně ve Velké Británii na konci 19. století, kde pracovalo jako služebné až milion žen. Přitom každé třetí bylo mezi 15 a 19 lety. Jejich platy byly směšné a nutno říci, že mužské služebnictvo bylo daněno a jeho mzda byla podstatně vyšší. Služebné byly levné a zpravidla se daly snáze ovládat a udržet na svém místě. Mužské sluhy měli tedy pouze boháči.
Od služky nezřídka k prostituci
Když žena nechtěla nebo nemohla být služkou, často se stávalo, že se stala tou nejběžnější alternativou, prostitutkou. Počet prostitutek pracujících v Londýně v 19. století se odhadoval na mnoho tisíc. Nejčastěji tak končily ženy vychovávané v ústavech, které neměly rodinnou podporu. Práce služky byla nejistým živobytím, proto prostituce přinášela v podstatě větší jistotu. Některé služky, těm se pak říkalo panenky, se navíc nabízely coby prostitutky i v domácnosti, a to za malé dárky.
Na postavení služebných ve viktoriánské Anglii se podívejte zde:
Na závěr
Termín služebná se používal pro označení všech druhů služebnictva již od středověku, kdy většinou popisoval mladou, panenskou nebo svobodnou ženu. Většina tehdejších domácích služebných zasvětila svůj život službě a nesměla se vdát. Služky byly navíc v minulosti drženy na rozsáhlých panstvích jako součást obrovského personálu, a ne vždy byly za své služby placeny, dostávaly jen jídlo, oblečení a stravu. Služba více služebných byla v období od středověku do 19. století všeobecně považována za nezbytnou pro správu rozlehlých paláců, hradů a panství. Postupem času se postavení služebných měnilo, vznikala zde hierarchie a služebná mohla postupovat „výše“ na společenském žebříčku svého povolání.
