Měsíční nemoc
Dalo by se říct, že je až s podivem, že si až do 20. století „mudrci“ menstruaci nedávali do souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím, ač touto „nemocí“ pravidelně každý měsíc trpěly mladé dívky a ženy. Menstruační krev byla dokonce považována za zlo. Římský filosof, vědec a historik G. Plinius Secundus v roce 79 ve svém spise o ženách, které měly svou měsíční periodu, napsal: „… po styku s ní zkysne nové víno, úroda, které se dotkne, se stane neplodnou, štěpy odumírají, semena v zahradách vysychají, plody stromů opadávají, ostří oceli a lesk slonoviny se otupují, včelí úly hynou, dokonce i bronz a železo jsou ihned zachváceny rzí a vzduch naplňuje strašlivý zápach…“ Ani po tisíciletích ti nejosvícenější učenci viktoriánské doby se k tomuto názoru nevyjádřili.
Příznaky ženského postižení
Ve viktoriánské době byla menstruace považována za postižení, za nemoc, a to dokonce nebezpečnou, která může vést až k šílenství. Všeobecně jí byla přičítána citová labilnost, nervozita, podrážděnost, deprese a hysterie ženy. Dokonce rozmarnost, nespokojenost a vzpurnost v manželství. Jistý doktor Jacobi (1848) tvrdil, že „… v tomto období je žena nepochybně náchylnější k páchání jakýchkoli neobvyklých nebo pobuřujících činů než muž.“ Dokonce se věřilo, že je žena díky menstruaci schopna spáchat závažný trestný čin. Jiný doktor – Drenman tvrdil, že je žena v době menstruace „… náchylná k pravidelnému vylučování krve z nosu, plic, uší, očí, prsou, pupku a téměř všech ostatních částí těla.“ Kromě jiného ale vládlo přesvědčení, že v tomto období trpí ženy určitým útlumem. Nebyly prý schopné myslet ani pracovat. Z tohoto důvodu v době menstruace je „nebylo možné považovat za zodpovědné“ a proto ji vždy v duševní práci muž předčí. Menstruace byla považována za vědecký důkaz nerovnoprávnosti žen, protože je příroda vybavila jednou za měsíc výpadkem myšlení a uplatnění. To také živilo předsudky, že ženy jsou „nerozumné“ a je třeba na ně dohlížet. (video: dobové vložky)
Léčba a doporučení studovaných hlav
Mezi běžný léčebný postup menstruace patřila rada, aby se žena především uklidnila. Také měla být v klidu a ležet. To si ovšem žena, která se starala o domácnost, dovolit nemohla. Při silnějším krvácení se doporučovalo omezit fyzickou námahu, při bolestech podávat opiáty. Doporučení doktora J. Burnse (1811) obecně pro všechny ženy dále uvádělo aplikovat studené koupele nebo studené obklady a vyhýbat se všemu teplému, i jídlu. „Pokud je to nutné, je třeba ucpat pochvu, pokud krvácení vyvolalo velký účinek na organismus, pak je třeba podpořit sílu výživou a srdečními nápoji. Velmi prospěšné jsou i hojné dávky opia. Aby se zabránilo návratu krvácení, musí se pacientka stravovat střídmě a suchou stravou, zkrátit spánek, zvýšit pohyb, udržovat střeva v činnosti mírnými projímadly...“ Doporučoval i rostlinné drogy (adstringenty) se stahujícími účinky, jako nejlepší syrovátku, nebo tišící injekce. Při opakovaném krvácení, „… jsou někdy užitečná emetika,“ což jsou léčiva vyvolávající zvracení, radil dále. A doktor T. Smith v roce 1856 dokonce radil, aby se ženy, u kterých se projevuje podrážděnost, nervozita nebo sklon k hysterii při menstruací kvůli bezpečnosti zavíraly do vězení. Pohled a chápání ženského menstruačního cyklu se začal měnit až na počátku 20. století. A to i díky tomu, že se medicínou začaly zabývat i ženy.
Zdroje: inews.co.uk, www.civilwarmed.org
