Co bylo ve středověku považováno za smilstvo? Jak se mravní prohřešky trestaly?

Milostný život ve středověku měl více pravidel, než příležitostí

Milostný život ve středověku měl více pravidel, než příležitostí

Foto: Pieter Bruegel / Creative Commons / Volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Středověk byla doba, kdy se lidé bavili stejně nevázaně jako dnes. Rozhodně nebyly tabu milostné hrátky, ale i za ty naprosto běžné mohl hříšníky stihnout trest. Leckdy dokonce i ten nejvyšší. Je skutečně zvláštní, co bylo tabu a co bylo povoleno. Nejhorší ze všeho byly hrátky orální, naopak z obcování se zvířaty se dále poměrně snadno „vymodlit“.

Co bylo dovoleno a co se přísně trestalo? Jednoduše řečeno, nejbezpečnější sex byl žádný sex. Pravověrní křesťané museli v otázkách tělesného potěšení dodržovat neskutečně dlouhou řadu omezení, navíc panovala víra, že i když farář s námi nespí v ložnici, Bůh ano.

Tomáš Akvinský - učenec a… panic!Tomáš Akvinský - učenec a… panic!Zdroj: Gentile da Fabriano / Creative Commons / Volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Tvrdé tresty

Dle toho byly i jednotliví úkony trestány a tresty byly odstupňovány, pro nás dnes zcela nelogicky. Jistě, že byl nepřípustný předmanželský sex, ale byly dokonce i zakázány některé polohy, a pozor si museli dávat i manželé – nesměli spolu spát denně, protože některé dny byly zcela nevhodné, jiné jen nevhodné… Nejvíce příšerné bylo používání jakýchkoli pomůcek na ukájení! Jediný dobrý důvod k tělesným hrátkám bylo zplození potomka.

Zakázán byl i dlouhý sex, příliš rušný sex, sex zezadu. Zapovězeno bylo sahat na manželku těhotnou, kojící nebo menstruující. Vlastně byly zakázány i myšlenky na tělesné potěšení.

Podle učence a katolického filozofa Tomáše Akvinského, jenž byl panic, byl veškerý sex vlastně hřích.

Naprosto největším prohřeškem bylo používání a vytvoření sexuálních pomůcek „velikosti a tvaru společníka, který by ukojil vaše tělesné tužby“. Ženy byly považovány za chodící nádoby hříchu. A hříchem největším byl orální sex: „Kdokoliv vnese sémě do úst je horší než sám Ďábel a je odsouzen k záhubě do konce svých dní,“ píše v Paenitentiale Tehodori.

Smilstvo bylo ve středověku trestánoSmilstvo bylo ve středověku trestánoZdroj: Staff of " / / Creative Commons / Volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Kláštery a sex „na kůži“

Víte ale, že existoval bezpečný sex, i bez všech pomůcek, které používáme dnes? Za bezpečný byl totiž považován sex, kdy se společného tělesného kontaktu účastní jen jeden genitál a pokožka druhého subjektu. Tento druh sexu byl praktikován nejen na ulicích mezi prostitutkami, ale i v mužských klášterech! Prostitutky tak vlastně nehřešily, a i manželé si tak mohli ulevit. Jenže pak zase promluvil Tomáš Akvinský, který právě tento druh hrátek označil přímo za sodomii! Podle něj totiž „milostné spojení nemá přinášet žádné uspokojení, je to jen prostředek k početí.“ Sex s ženou, která je těhotná, je tedy také zbytečný, protože na potomka už bylo zaděláno.

Láska ve středověku - ilustrační foto

Středověk nebyl tak prudérní, jak myslíme. Co radili lékaři příliš náruživým?

Kdy tedy?

Nevhodné bylo souložit v neděli, protože to se chodí na mši. I čtvrtek nebo pátek byly dny očistné, takže to také nebylo možné, stejně jako o svátcích. Nejlepší bylo hlavně před důležitými svátky 50 dní abstinovat, takže po celkovém pohledu na kalendář bylo vlastně možné souložit zhruba 50 sní v roce!

Navíc ani sebeukájení nebylo přípustné. „Je jedno zlo, zlo nad všechny ostatní, které nám trhá duši na kusy. To zlo se mnou vyrostlo od kolébky, bylo se mnou v dětství, dospělosti a nikdy mě neopouští. Mé končetiny kvůli němu selhávají i teď ve stáří. Rozbíjí mou nešťastnou duši, vyprazdňuje mou mysl a zanechává ji slabou a prázdnou. To zlo se jmenuje chtíč,“ popsal v 11. století chtíč učený Anselm z Canterbury.

„Muž, který příliš miluje svou ženu a touží po ní, se stává cizoložníkem,“ to zase prohlásil Sophronius Eusebius Hieronymus, tedy svatý Jeroným.

Milostné tokání dvakrát týdně podle lékařů bohatě stačilo.

Jak se bránit silné milostné touze: Legrační rady z příručky z roku 1920

Co zase nebyl až takový hřích?

A teď se podržme! Například zoofilie, tedy sex se zvířaty, je chápána ve většině vyspělých společností za úchylku. Ve středověku byl také nepřípustný, ale jen když je vykonáván mužem, který již ženu má! Pak muži hrozilo kát se k očištění celých deset let. Muž bez ženy se však mohl jen 40 dní modlit, a byl čistý jako lilie!

Japonský deskotisk z tvorby Utagawa Kunisada, „Osm psích hrdinů z domu Satomi“, 1837Japonský deskotisk z tvorby Utagawa Kunisada, „Osm psích hrdinů z domu Satomi“, 1837Zdroj: Toyokuni Utagawa / Creative Commons / Volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Pohled církve se změnil i na sebeuspokojování. Postoj církvi nebyl vždy tak vyhraněný a ještě v 6. století bylo tohle „zakázané uvolnění“ bráno poměrně nezávazně. Ukájeli se prakticky všichni a všude, i na veřejnosti. Vlastně z nudy. Teprve o sto let později se v Kánonech basilejských začínají objevovat první zmínky o nevhodnosti takového chování.

Jak a kdy tedy ano?

Jedinou povolenou polohou byla poloha misionářská: Tehdy byl sex čistý, obzvláště když se jednalo o snahu o zplození potomka. Zezadu to bylo příliš animální. Ve stoje dokonce zakázané, protože tak nemohlo dojít k početí a to mluvilo zásadně proti víře. Stejně tak byly odsouzeny i příliš „taneční“ pohyby – všechno bylo nemravné. 

Napadlo vás, že kdyby tomu tak bylo dodnes, pravděpodobně by lidstvo již dávno vymřelo?

Zdroje: 

www.stoplusjednicka.cz

www.mzone.cz

21stoleti.cz

Akční letáky