Vždy jen pobaveně mávl rukou a zavrtěl hlavou. Zatímco ostatní nominovaní při vyhlašování Oscarů neskrývali napětí, Peter O´Toole byl v klidu. Věděl, že prostě nikdy nevyhraje. V nominaci se v rozmezí 44 let ocitl celkem osmkrát, ale pozlacenou sošku nikdy nezískal. Vytvořil tak hořkosladký rekord Hollywoodu.

Škola hrůzy

Přestože se celý život hrdě prohlašoval za Ira a s oblibou nosil vždy něco zeleného, není jasné, kde se narodil. Jedna verze tvrdí, že pocházel ze západního Irska, podle druhé přišel na svět v anglickém Leedsu. Peter vždy prohlašoval, že v tom sám nemá jasno, prý měl irský i anglický rodný list. Oba se shodovaly v roku 1932, ale rozcházely se v měsíci. Podle jednoho se narodil 2. srpna, podle druhého už v červnu. Peter oficiálně používal pozdější datum.

Každopádně vyrůstal v Leedsu, kde se jeho otec Patrick živil jako obráběč kovů, fotbalista a hlavně vášnivý sázkař na dostihy. Maminka Constance pracovala jako zdravotní sestra.

Když začala druhá světová válka, rodina utekla na venkov, kde Peter začal chodit do klášterní školy. Nejspíš to pro něj znamenalo mnohem větší stres, než kdyby zůstal ve městě ohroženém nepřátelskými bombami. Řádové sestry ho násilím přeučily na praváka, což mu způsobilo řadu psychických problémů. „Děsily mě také svým popřením ženskosti. Z těch jejich černých hábitů a oholených hlav jsem měl noční můry," svěřil se později. Už ve čtrnácti dal škole sbohem a živil se jako balič zboží v obchodním domě, později nastoupil do novin jako poslíček. Brzy se ale vypracoval na redaktora a fotografa.

Drsný vyhazov

Vojnu si odkroutil coby signalista u námořnictva a už tehdy velitelům tvrdil, že by chtěl být spisovatelem nebo hercem. V roce 1952 se přihlásil na divadelní školu v Dublinu, ale z přijímaček ho vyhodili, protože neovládal irštinu. Těžká rána pro jeho „irskou duši". Zamířil tedy do Londýna, kde se díky stipendiu dostal na královskou akademii dramatických umění. Mezi jeho spolužáky byl třeba Albert Finney nebo Richard Harris.

Po dvou letech studií zahájil divadelní kariéru, později se mihl v několika televizních seriálech. V roce 1962 měl za sebou pouhé tři vedlejší role ve větších filmech, když se dostal k roli Lawrence z Arábie. Už tehdy bylo jasné, že půjde o mamutí projekt, proto Peterova neznámá tvář budila u producentů nedůvěru. Původně vyhlédnutý Marlon Brando se ale omluvil a za nováčka se přimluvila i Kaharine Hepburn.

Peter tedy nakonec dostal důvěru a ujal se skutečné postavy britského důstojníka, který se proslavil v první světové válce. Před natáčením absolvoval drsný tříměsíční výcvik v poušti. Mimo jiné se musel naučit jezdit na velbloudovi. V sedle strávil bolestivých osm tisíc kilometrů, ale vyplatilo se. Filmový epos je dodnes řazen mezi nejlepší filmy všech dob. Původní sestřih trval téměř čtyři hodiny a získal sedm Oscarů. Peter svou nominaci samozřejmě neproměnil, ale i tak se dostal mezi absolutní hereckou elitu.

Milostný trojúhelník

Vytáhlý, 190 centimetrů vysoký herec s ostře řezanou tváří a plavými vlasy vypadal dobře nejen na plátně. Vždy se kolem něj točily krásné ženy. Prožil milostný románek s Elizabeth Taylor, Helen Mirren nebo Ursulou Andress. V roce 1959 si vzal za ženu o rok mladší velšskou herečku Sian Phillips, která měla za sebou už jedno nevydařené manželství. O rok později se jim narodila dcera Kate a následovala Patricia (*1963).

Rodinnou pohodu stále více narušovala Peterova rostoucí náklonnost k alkoholu. K nekonečným kocovinám se časem přidalo i vyhrožování, psychické vydírání a chorobná žárlivost. Sian si nakonec skutečně našla milence, o 18 let mladšího herce Robina Sachse. Stýkali se od roku 1975 a milostný trojúhelník trval čtyři roky. Až pak Sian požádala o rozvod.

Pro Petera to znamenalo další krutou ránu. Koncem 70. let se totiž potýkal s vážnými zdravotními problémy způsobenými nadměrnou konzumací alkoholu. V roce 1976 podstoupil náročnou operaci, při níž mu lékaři odebrali část žaludku a slinivku, takže musel do konce života užívat inzulin. O dva roky později se jeho stav ještě zhoršil. Kvůli problémům s krví se dokonce ocitl v přímém ohrožení života. Z problémů se dostal, ale musel radikálně omezit příjem alkoholu.

Vztah s modelkou

Zkraje 80. let se mu podařilo opět nastartovat uvadající kariéru. Výsledkem byly dvě nominace na Oscara v rozmezí tří let.

Našel si také novou přítelkyni, modelku Karen Brown (*1950). Nikdy se s ní neoženil, ale v roce 1983 se jim narodil syn Lorcan. Ani tento vztah však nevydržel, rozpadl se o pět let později. Od té doby se po Peterově boku už žádná stálá přítelkyně neobjevila.

Herectví se věnoval do pozdního věku. V roce 1999 se objevil v projektu Martina Dejdara pojmenovaném Panství, který ale skončil velkými dluhy. V hitu Troja (2004) si zahrál krále Priama a v roce 2006 se dočkal poslední nominace na Oscara za drama Venuše. Na odpočinek odešel v 80 letech.

Přestože mu lékaři nikdy neprorokovali dlouhý život, zemřel až 14. prosince ve svém londýnském domě. Před smrtí vyslovil přání, aby ho pohřbili v milovaném Irsku. Pranic mu nevadilo, že se tam možná vůbec nenarodil.

Co ještě nevíte

* Jako mladý hrával závodně ragby, později byl alespoň nadšeným fanouškem.

* Měl si zahrát profesora Higginse v muzikálu My Fair lady (1964), vše ale zhatily jeho vysoké finanční požadavky. Nahradil ho Rex Harrison.

* V roce 1983 namluvil postavu slavného detektiva Sherlocka Holmese ve čtyřech animovaných speciálech.

* Z politických důvodů v roce 1987 odmítl udělení rytířského titulu.

* V roce 2003 se dočkal alespoň čestného Oscara za celoživotní dílo.