Lidé evropského středověku byli svědky ohromujícího počtu dětských úmrtí. Dětská smrt byla natolik rozšířená, že děti byly varovány před nebezpečím i v lékařských textech, kněžských příručkách pro porodní asistentky, v příbězích o zázracích či životopisech svatých postav, a dokonce i ve středověkých ukolébavkách.
O tom, kolik dětí zemřelo buď hned během porodu, nebo v prvních letech života, svědčí nejen záznamy z kronik, ale i texty ukolébavek, jež poukazují na dočasnost daru, jakým je život. Ukolébavky ze 14. století mají často temný podtón a zdůrazňují myšlenku, že smrt číhá za každým rohem a je připravena zasáhnout i nejmladší členy společnosti.
Ani u bohatých nebyly porody bez rizika.
Až poloviční úmrtnost
Ačkoli je obtížné potvrdit či zjistit přesné počty zemřelých dětí, historikové odhadují, že úmrtnost je podobná jako v pozdním tudorovském období, kdy z každého tisíce dětí umírá 400-500 dětí do deseti let věku. Přibližně 124 (12,4 %) dětí zemřelo ve věku od jednoho do čtyř let a padesát devět (6 %) dětí zahynulo ve věku od pěti do devíti let. Tyto statistiky se nepochybně zvýšily v době hladomoru a moru.
Středověké děti umíraly přirozenou smrtí způsobenou nemocí nebo komplikacemi při porodu a po porodu. Kromě toho docházelo v domácnosti i k náhodným úmrtím.
Rozdílné truchlení mužů a žen
Středověcí rodiče měli stejně silné citové vazby ke svým dětem, jako rodiče dnešní a stejně truchlili nad jejich odchodem. Podíváme-li se na projevy smutku zachycené ve středověkých zprávách o úmrtí dětí, můžeme se dozvědět mnoho o životě žen v minulosti i současnosti.
Ve středověkém světě byly ženy zobrazovány jako veřejně truchlící, aby zdůraznily myšlenku, že jsou zodpovědné za bezpečnost svých potomků. Postavení mužů bylo i v tomto jiné – očekávalo se od nich, že budou truchlit zdrženlivě, protože byli hlavami domácností, zatímco ženy svůj zármutek vyjadřovaly hlasitěji. Navíc ženy cítily, že ony jsou viny, protože děti byly v jejich péči.
Porody byly ve středověku nebezpečné pro matku i dítě.
Smutek rovnala se vina!
Lidé se snažili truchlení a pocitům nad ztrátou dítěte porozumět již ve středověkých textech, ale skutečných studií o tom, jak bolest prožívali muži a jak ženy, důsledcích, máme velmi málo. Proto byl jeden výzkum s touto problematikou vytvořen i nedávno a stojí za ním doktorka Danielle Griego. Jejím cílem bylo pochopit nejen vnímání procesu umírání, ale také nahlédnout do života žen ve středověku a genderových očekávání ohledně rodičovství a truchlení. Středověcí autoři zobrazovali ženy jako veřejně truchlící více než muže, aby zdůraznili myšlenku, že jsou zodpovědné za bezpečnost dětí v okolí domácí sféry. V důsledku toho byl v některých případech veřejný zármutek používán k označení viny.
Na dokument o tom, zda byly děti ve středověku svými rodiči méně milovány, se podívejte zde:
Záznamy z vyšetřování koronerů potvrzují, že děti umíraly při vykonávání domácích prací, jako bylo pasení dobytka, orání polí, vaření a praní prádla po boku svých rodičů a sourozenců. Existují také případy, v nichž byl ze smrti někdo obviněn či nařčen a souzen. S podezřením bylo často pohlíženo na matky a kojné, pokud děti zemřely v jejich péči. Zvláště častý byl případ tzv. překrývání, k němuž docházelo, když ženy usnuly na dětech a udusily je při ošetřování v posteli. Příčiny úmrtí jsou diskutovány především v analogii se situací v moderních preindustriálních společnostech. Děti jsou vystaveny vysokému riziku onemocnění nebo úmrtí zejména v době odstavu. Analýza stopových prvků kosterních pozůstatků malých kojenců vykopávaných v severním Německu vedla k odhadu věku odstavení a také k rekonstrukci postupného nahrazování mateřského mléka jinými potravinami. Následná paleopatologická analýza potvrdila vysokou úmrtnost v této věkové skupině v 11. a 12. století.
Vysoká úmrtnost dětí ve středověku
„Poprvé jsem se se středověkou smrtí dětí setkala při četbě úryvku ze sbírky zázraků Tomáše Becketa, slavného arcibiskupa z Canterbury, který byl ve dvanáctém století v Anglii zavražděn. Autor, Vilém z Canterbury, v něm čtenářům vypráví, že osmiletý chlapec jménem Filip z Cheshire si prohlížel kameny u jezera, když ho unesl proud a on se utopil,“ říká ve své studii Danielle Griego. V úryvku chlapec poté, co nalezl synovo tělo, zoufale sténal a vzdychal, zatímco když se o ní dozvěděla jeho matka, oddala se pláči a nářku. Oba rodiče se odmítali smířit s jeho smrtí a vzývali Tomáše Becketa o boží zásah. Dojemná vyprávění, jako je toto, poukazují na chmurnou skutečnost, že dětská úmrtnost byla ve středověku vysoká.
Dětský hrob.
Výzkumy ukazují na podobnost
Objevovaly se však i zcela ojedinělé a zvláštní teorie, jako například teorie francouzského medievalisty Philippa Arièse. Ten tvrdil, že středověcí rodiče sice o své děti pečovali, ale kvůli vysoké úmrtnosti si k nim nevytvářeli silné vazby. V souvislosti s tím ani tolik netruchlili, když o dítě přišli.
Zkoumané středověké písemné prameny a pohřební předměty spojené s pohřby dětí pomáhají poukázat na způsoby, jakými příbuzní vzpomínali na děti prostřednictvím náboženské úcty.
Emocionálními reakcemi v době úmrtí dítěte se zabýval i novější středověký výzkum. Ze všech ale nakonec vyplynulo, že rodiče ve vrcholném a pozdním středověku truchlili nad smrtí svých dětí a často se s ní odmítali smířit. Bylo tomu tedy stejně jako dnes, kdy se navíc nedělají rozdíly mezi mužem a ženou nebo mezi rodiči.
Zdroje:
