Jak vnímaly matky ve středověku, když jim umíralo jedno dítě za druhým

Středověcí rodiče milovali své děti stejně jako ti dnešní.

Středověcí rodiče milovali své děti stejně jako ti dnešní.

Foto: Karl Gottlieb Wenig / Creative Commons, volné dílo

Staré rodinné kroniky, které mapují rod až hluboko do minulosti, bývají často plné údajů o tom, kolik dětí manželům zemřelo. Bylo to velmi běžné, a to nejen díky absenci zdravotnické péče, nedostatečné hygieně nebo nemožnosti zachránit život buď dítěte, nebo matky. Jak rodiče utrpení nad ztrátou dítěte, či spíše dětí, prožívali?

Lidé evropského středověku byli svědky ohromujícího počtu dětských úmrtí. Dětská smrt byla natolik rozšířená, že děti byly varovány před nebezpečím i v lékařských textech, kněžských příručkách pro porodní asistentky, v příbězích o zázracích či životopisech svatých postav, a dokonce i ve středověkých ukolébavkách.

O tom, kolik dětí zemřelo buď hned během porodu, nebo v prvních letech života, svědčí nejen záznamy z kronik, ale i texty ukolébavek, jež poukazují na dočasnost daru, jakým je život. Ukolébavky ze 14. století mají často temný podtón a zdůrazňují myšlenku, že smrt číhá za každým rohem a je připravena zasáhnout i nejmladší členy společnosti.

Ani u bohatých nebyly porody bez rizika.Ani u bohatých nebyly porody bez rizika.Zdroj: Pietro Cavallini / Creative Commons, volné dílo

Až poloviční úmrtnost

Ačkoli je obtížné potvrdit či zjistit přesné počty zemřelých dětí, historikové odhadují, že úmrtnost je podobná jako v pozdním tudorovském období, kdy z každého tisíce dětí umírá 400-500 dětí do deseti let věku. Přibližně 124 (12,4 %) dětí zemřelo ve věku od jednoho do čtyř let a padesát devět (6 %) dětí zahynulo ve věku od pěti do devíti let. Tyto statistiky se nepochybně zvýšily v době hladomoru a moru.

Středověké děti umíraly přirozenou smrtí způsobenou nemocí nebo komplikacemi při porodu a po porodu. Kromě toho docházelo v domácnosti i k náhodným úmrtím.

Život ve středověku byl všelijaký. I přes všudypřítomnou smrt a bídu se lidi uměli bavit

Život ve středověku: Jak vypadal obyčejný den běžného muže, ženy a dítěte

Rozdílné truchlení mužů a žen

Středověcí rodiče měli stejně silné citové vazby ke svým dětem, jako rodiče dnešní a stejně truchlili nad jejich odchodem. Podíváme-li se na projevy smutku zachycené ve středověkých zprávách o úmrtí dětí, můžeme se dozvědět mnoho o životě žen v minulosti i současnosti.

Ve středověkém světě byly ženy zobrazovány jako veřejně truchlící, aby zdůraznily myšlenku, že jsou zodpovědné za bezpečnost svých potomků. Postavení mužů bylo i v tomto jiné – očekávalo se od nich, že budou truchlit zdrženlivě, protože byli hlavami domácností, zatímco ženy svůj zármutek vyjadřovaly hlasitěji. Navíc ženy cítily, že ony jsou viny, protože děti byly v jejich péči. 

Porody byly ve středověku nebezpečné pro matku i dítě.Porody byly ve středověku nebezpečné pro matku i dítě.Zdroj: Nikolay Kasatkin / Creative Commons, volné dílo

Smutek rovnala se vina!

Lidé se snažili truchlení a pocitům nad ztrátou dítěte porozumět již ve středověkých textech, ale skutečných studií o tom, jak bolest prožívali muži a jak ženy, důsledcích, máme velmi málo. Proto byl jeden výzkum s touto problematikou vytvořen i nedávno a stojí za ním doktorka Danielle Griego. Jejím cílem bylo pochopit nejen vnímání procesu umírání, ale také nahlédnout do života žen ve středověku a genderových očekávání ohledně rodičovství a truchlení. Středověcí autoři zobrazovali ženy jako veřejně truchlící více než muže, aby zdůraznili myšlenku, že jsou zodpovědné za bezpečnost dětí v okolí domácí sféry. V důsledku toho byl v některých případech veřejný zármutek používán k označení viny.

Na dokument o tom, zda byly děti ve středověku svými rodiči méně milovány, se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Záznamy z vyšetřování koronerů potvrzují, že děti umíraly při vykonávání domácích prací, jako bylo pasení dobytka, orání polí, vaření a praní prádla po boku svých rodičů a sourozenců. Existují také případy, v nichž byl ze smrti někdo obviněn či nařčen a souzen. S podezřením bylo často pohlíženo na matky a kojné, pokud děti zemřely v jejich péči. Zvláště častý byl případ tzv. překrývání, k němuž docházelo, když ženy usnuly na dětech a udusily je při ošetřování v posteli. Příčiny úmrtí jsou diskutovány především v analogii se situací v moderních preindustriálních společnostech. Děti jsou vystaveny vysokému riziku onemocnění nebo úmrtí zejména v době odstavu. Analýza stopových prvků kosterních pozůstatků malých kojenců vykopávaných v severním Německu vedla k odhadu věku odstavení a také k rekonstrukci postupného nahrazování mateřského mléka jinými potravinami. Následná paleopatologická analýza potvrdila vysokou úmrtnost v této věkové skupině v 11. a 12. století.

Středověké hračky

Jak se chovali ve středověku k dětem? Špatně. Není divu, že třetina nepřežila

Vysoká úmrtnost dětí ve středověku

„Poprvé jsem se se středověkou smrtí dětí setkala při četbě úryvku ze sbírky zázraků Tomáše Becketa, slavného arcibiskupa z Canterbury, který byl ve dvanáctém století v Anglii zavražděn. Autor, Vilém z Canterbury, v něm čtenářům vypráví, že osmiletý chlapec jménem Filip z Cheshire si prohlížel kameny u jezera, když ho unesl proud a on se utopil,“ říká ve své studii Danielle Griego. V úryvku chlapec poté, co nalezl synovo tělo, zoufale sténal a vzdychal, zatímco když se o ní dozvěděla jeho matka, oddala se pláči a nářku. Oba rodiče se odmítali smířit s jeho smrtí a vzývali Tomáše Becketa o boží zásah. Dojemná vyprávění, jako je toto, poukazují na chmurnou skutečnost, že dětská úmrtnost byla ve středověku vysoká.

Dětský hrob.Dětský hrob.Zdroj: Kendrick Adams / Shutterstock.com

Výzkumy ukazují na podobnost

Objevovaly se však i zcela ojedinělé a zvláštní teorie, jako například teorie francouzského medievalisty Philippa Arièse. Ten tvrdil, že středověcí rodiče sice o své děti pečovali, ale kvůli vysoké úmrtnosti si k nim nevytvářeli silné vazby. V souvislosti s tím ani tolik netruchlili, když o dítě přišli.

Zkoumané středověké písemné prameny a pohřební předměty spojené s pohřby dětí pomáhají poukázat na způsoby, jakými příbuzní vzpomínali na děti prostřednictvím náboženské úcty.

Emocionálními reakcemi v době úmrtí dítěte se zabýval i novější středověký výzkum. Ze všech ale nakonec vyplynulo, že rodiče ve vrcholném a pozdním středověku truchlili nad smrtí svých dětí a často se s ní odmítali smířit. Bylo tomu tedy stejně jako dnes, kdy se navíc nedělají rozdíly mezi mužem a ženou nebo mezi rodiči.

 

Zdroje:

radicaldeathstudies.compubmed.ncbi.nlm.nih.gov