„Odporuj zlu. Jinak bys mu pomáhal. Budiž zlo trestáno, aby nebylo pánem světa," upozorňuje v knize Psáno do mraků. I přesto, že mohl spolu s rodinou v roce 1938 emigrovat, odmítl. Netušil, že se nad ním stahují černá oblaka a je mezi prvními na seznamu nepohodlných osob.
„V okupovaném území byla vytipována zhruba třítisícová skupina občanů. Ti měli být v případě propuknutí války ihned zbaveni vlivu, společenského života a okamžitě uklizeni," vysvětluje historik Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd. Společně s Josefem Čapkem tak byl 1. září 1939, v rámci akce Albrecht I., zatčen i malíř Emil Filla, diplomat Lev Sychrava, novinář Ferdinand Peroutka nebo pražský primátor Petr Zenkl.
Josef Čapek
Básník, malíř, grafik a ilustrátor Josef Čapek se narodil v roce 1887 v Hronově. Na základní škole moc neprospíval, proto ho rodiče dali na tkalcovské učiliště. Nebyl zde šťastný, chtěl malovat. Nakonec se dostal na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Jeho otec lékař později hlásal, že jeho obrazy jsou mazanice. Naštěstí si to myslel jen on, jelikož Josef se rychle probojoval na uměleckou scénu. Když nemaloval, tvořil divadelní scénografie a psal.
Josef Čapek
Po nástupu Adolfa Hitlera k moci publikoval v novinách kresby z cyklu Ve stínu fašismu. Svými malbami protestoval proti válce ve Španělsku nebo Mnichovské dohodě. Gestapo se s ním tedy, jako s nepohodlným, nemazlilo. Nejprve byl odveden na Pankrác. Poté začala jeho šestiletá trýznivá cesta po koncentračních táborech. O život bojoval v Dachau, Buchenwaldu, Sachsenhausenu a Bergen-Belsenu.
Doma nechal svou ženu Jarmilu a dceru Alenu. Manželka se z jeho zatčení psychicky zhroutila. S pomocí známých se snažila svého Peču vysvobodit. Zaslala dopisy na pražskou úřadovnu gestap, psala Heinrichu Himmlerovi a komunikovala se státním prezidentem Emilem Háchou. Ten jí slíbil, že se za Josefa přimluví u říšského protektora Konstantina von Neuratha, následně psal i samotnému Vůdci. Všechny snahy však byly marné.
Smrt Josefa Čapka
Mezitím se Josef Čapek choulil v dřevěné boudě, kde bylo alespoň trochu teplo. Byla tu lavice, stůl a dva malířské stojany. Spolu s ostravským malířem a učitelem Josefem Dobešem tvořil důstojníkům SS zdobné rodokmeny, kterými měli dokázat čistě germánský původ. Čapka dobrá nálada neopustila ani zde. Malby doplňoval slovanskými symboly, jež esesáci neznali, ale líbily se jim.
Válka se blížila ke konci. 25. února 1945 byl Josef Čapek na otevřených uhelných vagonech převezen do Bergen-Belsenu. S příchodem jara však v táboře propukla epidemie tyfu. Chyběla voda, jídlo i léky. Vězni houfně umírali. Mrtvá těla byla doslova všude. Smrtelná choroba si našla i Peču. „To je rakev tísnivá, hlína hrobu těžce na mě spočívá," napsal si do deníku. O jeho smrti informoval ostravák Dobeš. Po osvobození vyhledal Jarmilu Čapkovou a předal ji manželovy zápisky a kresby, které se mu podařilo zachránit. Kdy přesně slavný malíř a spisovatel zemřel, není známo. Předpokládá se, že jen pár dní či hodin před tím, než do Bergen-Belsenu dorazily britské jednotky. Jeho tělo tak spočinulo v jednom z hromadných hrobů.
Zdroj:
www.magazin.aktualne.cz, www.ct24.ceskatelevize.cz, www.cs.wikipedia.org
