Karel II. přišel na svět roku 1661. Po smrti svého otce Filipa IV. z rodu Habsburků usedl na trůn. Byly mu tehdy čtyři roky. V té době se již plně projevilo jeho postižení. Měl nepřirozeně velkou hlavu, slabé rachitické tělo, tvář měl znetvořenou a dominoval na ní, pro Habsburky typický, převislý ret. Spodní čelist měl tak zdeformovanou, že nemohl pořádně mluvit, kousat a kronikáři vzpomínají, že i v dospělosti silně slintal.

Omezený byl i jeho intelekt. Byl psychicky labilní a nedokázal pochopit složitější problémy. Tato postižení si nesl celý život a během času se zhoršovala. Čím byla způsobena?

Mohli si za to sami Habsburkové, kteří se ženili a vdávali mezi sebou, aby si udrželi moc a bohatství. Karlova matka Marie Anna byla totiž, kromě manželky svého muže Filipa IV. Španělského, taky jeho neteří. Karlova babička byla zároveň i jeho tetou.

Dopřejte Karlovi klid

Nikdo nepředpokládal, že se mladý Karel II. skutečně ujme vlády. Po dobu jeho nedospělosti měla státní záležitosti na starosti jeho matka. A díky politickým machinacím se udržela u moci i v době jeho dospělosti. To ale bylo pro Španělsko i Karla II. výhodné. Mladý král byl tak slabý, že ho učitelé nechávali na pokoji a dovolovali mu se jen tak potulovat po paláci.

Karel II. byl známý svou nedostatečnou hygienou, nemyl se, nečesal. Od prvních let svého života k němu byli zváni různí exorcisté, kteří měli vyřešit jeho "El Hechizado" (Očarovaný). Kromě toho byly ostatky sv. Isidora a sv. Iaga přineseny do královského paláce, kde zůstaly po dobu 6 měsíců, v naději, že král bude uzdraven. Bohužel, Karel II. byl stále ve stavu mentální imbecility, melancholie a letargie až do konce svého života. (Zdroj: www.thevintagenews.com)

Když se geny zblázní

Kromě toho v posledních letech trpěl rostoucími záchvaty. Američtí historici Will a Ariel Durant popsali Karla II. jako „krátkého, chromého, epileptického, senilního a zcela plešatého do věku 35 let. Vždy byl na pokraji smrti a křesťanský svět jen mátl tím, že stále žije." (Zdroj: Durant W, Durant A. The story of civilization: the age of Louis XIV, 1648–1715. New York: Simon & Schuster; 935.)

Ke konci života se jeho zdraví stále zhoršovalo. Když se rozhodl odejít do důchodu, stal se posedlým mrtvými lidmi. Nechal exhumovat těla svých mrtvých příbuzných, aby se jich mohl dotýkat a důkladně prohlédnout. Důchodu si ale moc neužil. Zemřel pár dní před svým 39 narozeninami v Madridu (historycollection.com).

Šokující pitva

Ani po smrti nedošel „očarovaný" král klidu. Pitevní zpráva totiž zmiňuje, že „jeho tělo neobsahovalo ani kapku krve, jeho srdce mělo velikost zrnka pepře, plíce zasáhla koroze a střeva byla zkažená a gangrenická; král měl jen jedno varle, černé jak uhlí, a jeho hlava byla plná vody." (Zdroj: www.karger.com)

Moderní lékaři podle tohoto záznamu soudí, že král musel za svého života neskutečně trpět různými infekcemi, ledvinovými a močovými kameny a rozštěpem močové trubice. Jeho pohlavní ústrojí bylo od narození zdeformováno, stejně jako ledviny. Různé prodělané herpetické infekce mohly způsobit tzv. hydrocefalus, což je nabobtnání mozku, jež vede k vývojovým, fyzickým a intelektuálním poruchám. (Zdroj: lekar.sk/clanok/hydrocefalus)