Pokřtěný Václav, ale biřmovaný Karel, byl zbožným vládcem stavějícím hrady i katedrály, diplomatem ovládajícím pět jazyků, ale také rytířem a účastníkem mnoha turnajů.
Zranění a dna
Během života utrpěl mnohá zranění v bitvách i rytířských kláních, jizvy utržil i v obličeji, z nichž nejmarkantnější sahala od kořene nosu k pravému oku. Tato je i rozpoznatelná na historických rytinách. Karel by se dal popsat jako dobře stavěný atlet, který o svoji fyzickou zdatnost vědomě pečoval. I přes přibývající léta a mnohá zranění, jež se na něm podepsala, stejně tak jako nemoc vyšších vrstev, dna.
Utajený incident z roku 1350
O Karlově nehodě, ani o její léčbě, se z historických pramenů nedozvíme, patrně na příkaz samotného panovníka. Zahraniční kronikáři spekulují o otravě, ale lékaři antropologové Dr. Ramba a profesor Vlček byli schopní z velmi dobře zachovalých kosterních pozůstatků zjistit mnohé.
Karel se patrně zranil během rytířského klání v říjnu roku 1350. Masivní náraz ho srazil na zem, zlomil čelist na čtyřech místech a dramaticky poškodil i krční páteř. Naštěstí měl vynikající lékaře znalé postupů operace, kterou proved jejich kolega Ruggero di Frugardo.
Karlova přeražená čelist s otevřeným skusem byla díky této operaci opravena. Zuby horní a dolní čelisti by bez zákroku na sebe nedosedaly a pacient by nebyl schopen normálně jíst. Na tehdejší dobu komplikovaný zásah „poopravil“ panovníkovu čelist vysunutím bradového úlomku. Navíc bylo potřeba léčit i poranění páteře v oblasti krku a Karel proto strávil na lůžku několik týdnů.
Povinnostem panovníka se opět věnoval až od května následujícího roku. Toto zranění se podepsalo na držení těla a zcela znemožnilo otáčet hlavou, nicméně i tak šlo o úspěch.
Zlomenina a zápal plic mu byly osudnými
Shrbený a s omezenou pohyblivostí Karel žil a panoval dalších 28 let. Jeho dvaašedesát let dlouhý život nepřímo ukončil pád. Nevíme, zda to bylo z koně, na schodišti nebo jinde. Karel upadl a zlomil si krček stehenní kosti.
Ve středověku, ale ještě poměrně nedávno, nebylo léčby, která by Karlovi pomohla. Nezbývalo než ležet a doufat. Bohužel, jak to v těchto případech často bývá, u panovníka se rozvinul zápal plic.
Nehybnost, díky níž dochází k překrvení plic a hypoventilaci, vedla k takzvané hypostatické pneumonii, na níž tři týdny po pádu zemřel. Stalo se tak 29.listopadu 1378, tři hodiny po západu slunce.
Smrt otce vlasti
Nabalzamované tělo císaře říše římské a krále českého bylo vystaveno na Pražském hradě a dalších místech Prahy, aby jej mohli truchlící uctít a rozloučit se s ním.
Okolo sedmi tisíc pozůstalých vytvořilo průvod v pražských ulicích. Ten se táhl ze Starého Města pražského až na Vyšehrad. Karlův přítel, profesor na Sorbonně, Vojtěch Raňků z Ježova, jej ve své řeči poprvé nazval Otcem vlasti. Toto pojmenování mu už zůstalo a tak si ho pamatují i celé generace jeho následovníků.
Zdroje: