Gemsův tým si k výzkumu zvolil háďátko obecné (Caenorhabditis elegans), se kterým se v molekulární a vývojové biologii experimentuje často. Při mikroskopickém zkoumání si vědci všimli, že se v okamžiku smrti v háďátku rozjíždí chemická reakce doprovázená modrým zábleskem. Proces začíná ve střevech a postupně se šíří do celého organismu.
Zdroj fosforeskujícího modrého světla byl zpočátku pro vědce záhadou; samozřejmě nešlo o nějaký nadpřirozený jev, ale důsledek uvolnění specifických látek do umírajících tkání. Z vědeckého hlediska byl přesto závěr překvapivý.
David Gems zjistil, že odumřelé buňky ve střevech uvolňují vápník, který se šíří do okolí a způsobuje odumření dalších buněk, z jejichž lysozomů se začne uvolňovat kyselina anthranilová. Ta potom narazí na cytoplazmu, jež má vyšší pH než vnitřní prostředí lysozomů, čímž kyselina změní svou barvu a začne modře světélkovat (Zdroj: www.ucl.ac.uk).
Celý proces působí jako řetězová reakce, při níž si buňky předávají informaci o smrti hostitele a postupně zanikají také.
Háďátko obecné
"Identifikovali jsme chemickou cestu smrti, která postupně zabíjí buňky u červů a jeví se jako modré světlo putující tělem," uvedl profesor Gems. "Je to jako modrá Smrtka šířící se organismem, dokud nezničí poslední stopy života."
Podle Gemse lze tento proces uměle zastavit a zachovat část těla "naživu". Podaří se to ale jen v případě, že smrt nenastala stářím. "Při mozkové mrtvici nebo infarktu jsou buňky usmrceny zastavením přívodu kyslíku a posílají signál do okolí, které posléze odumírá také. Pokud pochopíme, jak tento proces funguje u háďátek, teoreticky bychom mohli zablokovat šíření smrti v těle člověka a zabránit rozsáhlému poškození tkání po zástavě srdce," míní profesor Gems (Zdroj: https://live.newscientist.com/).
Zda se vědcům jednoho dne opravdu podaří smrt oklamat, je dosud ve hvězdách. Prozatím můžeme jen přijmout fakt, že se Zubatá neobléká do hábitu černého, nýbrž modrého. A ještě přitom světélkuje.
