Celý život umíráme. Na konci tohoto procesu je smrt. Pojem, po jehož vyslovení většině z nás přeběhne mráz po zádech. Ať už je člověk věřící nebo ne, exitus je z biologického hlediska definován jako „zastavení životních funkcí v organismu, úplná a trvalá ztráta vědomí". Pokud bychom k této formulaci přidali pohled fyziků, stav úmrtí by se odehrával v daném čase a prostoru.
Právě tuto myšlenku rozpracoval Robert Lanza, vedoucí Astellas Global Regenerative Medicine a hlavní vědecký ředitel Astellas Institute for Regenerative Medicine, který se specializuje na výzkum kmenových buněk, kvantovou mechaniku a astrofyziku. V roce 2007 vydal článek „A New Theory of the Universe“ (Zdroj: www.theamericanscholar.org), v němž představil svou myšlenku tzv. biocentrického vesmíru.
Vědomí po smrti a biocentrismus
Podstatou biocentrismu je přesvědčení, že příroda zde není proto, aby sloužila lidem, ale člověk je její součástí. Ve skutečnosti nás nestvořil vesmír, ale jsme to my, kdo ho zrodil do takové podoby, jak ho známe. Lanza dále tvrdí, že „prostor a čas jsou jen nástroje, jež naše mysl používá k tomu, aby spojila informace do komplexního zážitku".
Vědec věří v teorii mnoha světů, v nichž smrt neexistuje. Probíhají totiž ve stejnou dobu a jediným důvodem, proč se cítíme „naživu“ je, že naším mozkem prochází energie. Skon je podle něj jen jako konec dobrého seriálu. „V různých vesmírech můžete zažívat různé příběhy, hrát řady postav a zažít rozmanité závěry. Na konci toho všeho jste ale stále vy," vysvětluje Lanza.
Ve své filozofické teorii se opírá o fyzikální zákony. „Je to o energii. Tu nelze ani vytvořit, ani zničit, pouze ji můžeme přesunout z jednoho stavu do druhého," tvrdí. „Když zemřete, dojde k přerušení našeho spojení v čase a prostoru. To ale pro přírodu nic neznamená."
Co se děje po smrti?
S Lanzovým myšlenkovým experimentem souhlasí i fyzik Julian Barbour. Každý jednotlivý okamžik vidí jako celek. Úplný a existující sám o sobě. „Lidé mají pocit, že jim čas vždy proklouzne mezi prsty. Mám pocit, že je to tím, že tam vůbec není," říká. „Podle mě se dané okamžiky nevytváří za sebou, ale zároveň. Tady a teď. Nic víc, nic míň."
Na základě toho významný nositel Nobelovy ceny Werner Heisenberg vyslovil myšlenku, že „vše co vidíme a zažíváme, je vír informací v naší hlavě". Místo a čas jsou podle něj jen nástroje, jež naše mysl používá, aby to vše dala dohromady. Z toho vyplývá, že podle vědců smrt neexistuje. Předpokládal to i Albert Einstein, když v roce 1955 zemřel jeho přítel Michele Besso. „Tak odešel z tohoto zvláštního světa. To ale nic neznamená. Lidé, kteří věří ve fyziku, vědí, že rozdíl mezi minulostí, přítomností a budoucností je jen tvrdošíjně přetrvávající iluze.“
Zdroj:
