Václav se narodil asi v roce 907. Byl synem knížete Vratislava a Drahomíry, dcery knížete Havolanů. Vychovávala ho však babička Ludmila, která významně ovlivnila jeho víru. Vlády se ujal někdy po roce 921. Byl hlavou přemyslovského knížectví, rozkládajícího se ve středních Čechách. Na zbývajícím území vládly slovanské kmeny, jež se pravidelně s Přemyslovci dostávaly do konfliktu.
Václavova stretegie se tak zaměřovala především na upevnění stávajícího knížectví, než na jeho rozšiřování. Dalším důvodem byli Sasové, kteří české území často napadali a ohrožovali. Václav se s nimi následně dohodl, že za mír bude odvádět pravidelné poplatky. „Poddání se" spojené s placením daně uchránilo rodící se český stát před dobyvačnou politikou uplatňovanou vůči pohanským Slovanům ze severu.
Světec Václav
O reálném životě svatého Václava mnoho nevíme. Zmiňují se o něm pouze texty, jež byly sepsány až po jeho smrti, v době, kdy již bujel jeho kult. V nich je zobrazován jako mírumilovný panovník, který nechával stavět kostely, vykupoval otroky a celkově konal jen samé dobro.
Lebka svatého Václava při Národní svatováclavské pouti
„V době žní chodíval zahalen pod rouškou tmy na pole, kde sklízel pšenici, nosil ji na vlastních plecích domů, na ručním mlýnku mlel semena a z mouky pekl hostie," líčí autor jedné z legend. Sklízel tak také hrozny a vyráběl mešní víno, po kraji se procházel v žíněném rouchu a bos a pokud se opil, na druhý den se kál.
Jediným přímým pramenem o životě svatého Václava je tak podle historika Petra Kubína Widukindova Saská kronika. Její autor, benediktinský mnich píše: „V roce 936 zabil Boleslav svého bratra, muže křesťanského a jak se vypravuje zvlášť oddaného službě Boží, obávaje se sousedního knížátka, že poslouchal rozkazy Sasů..." Problémem však stále zůstává fakt, že v době Václavovy smrti bylo mnichovi 10 let. S největší pravděpodobností se tak k němu příběh o bratrovraždě dostal již v upravené formě, jež měl souznít s Václavovým kultem.
Smrt svatého Václava
Václavovu vraždu popisuje nejpodrobněji První staroslověnská legenda, která pochází z 10. století a jejímž cílem je oslava knížete. Boleslav měl pozvat svého bratra na hostinu při příležitosti svátku svatých Kosmy a Damiána. Druhý den se Václav vydal na ranní pobožnost. Když se vracel domů, potkal Boleslava a jeho tři kumpány. Nic netušící bratrovi řekl: „Včera jsi dobře posloužil, Bůh ti to oplať." Na to měl Boleslav odpovědět: „Já ti dnes takto posloužím!“ a udeřil ho mečem do hlavy. Silný Václav se jen trochu zapotácel, popadl bratrův meč a chtěl ho odhodit. Boleslavovi družníci se však na Václava vrhli a ubili ho.
Historik Dušan Třeštík na základě pramenů přišel s teorií, že Boleslav bratra nechtěl nechat zabít. Jeho služebníky zmátl meč ve Václavově ruce. Bránili pouze svého pána. Smrt českého patrona tak byla pouhým omylem. Důkazem toho je, že Boleslav nechal Václavovy ostatky přenést na Pražský hrad. „Argumentoval tím, že Praha má nyní svého světce," říká Třeštík.
Zdroj:
