Dalo by se tomu říct setrvačnost – kdyby to nebylo tak fantastické. Naprostá většina tělesných procesů, které jsou za života běžné, totiž pokračuje (alespoň nějakou dobu) i po smrti…

Mozku se chce žít

Jednou z definicí smrti (a není úplně snadné ji najít) je to, že nebije srdce. Mozek však ještě nějakou dobu žije i přesto, že už od „pumpy“ nedostává kyslík. Co v této situaci dělá? Pozorování ukázala, že mozek se snaží za každou cenu přežít.

Těch několik minut, než boj prohraje, se snaží shromažďovat kyslík a živiny extrémně razantním způsobem; nedbá přitom na vedlejší škody, které tím tělu způsobí. Díky tomu se relativně často stává, že když lékaři zasáhnou včas a člověka zachrání, je tělo poškozené.

S tím, jak se vybavujeme stále modernějšími metodami léčby, je o to složitější říci, kdy mozková smrt nastává. Už několik let se například ví, že člověk může nejen žít dál, ale dokonce se už objevily i případy, kdy žena po nehodě, kdy „mozkově zemřela“ porodila zdravé dítě.

Rostou nehty a vlasy

Tento jev pozorovali už starověcí autoři – a vysvětlovali si to tím, že lidská anima ještě úplně neopustila těla. Ve skutečnosti nehty ani vlasy už po smrti nerostou – ale přesto to tak vypadá. Tělo už další tkáň neprodukuje, ale jak tkáň ztrácí vlhkost, kůže se stahuje a „zcvrkává.“ Na pohled se tedy odhaluje stále více vlasů a nehtů, takže to připomíná růst.

Se studií, které mýtus o růstu vlasů vyvrací, přišel vloni americký soudní lékař William Maples. Pokud by vlasová a nehtová tkáň měla růst, musela by v těle probíhat komplexní hormonální výměna – a to se už po smrti neděje.

Vyměšování

Ve středověku to děsilo inkvizitory i světce, dnes se o tom moc nemluví. Lidské tělo se zbavuje moči a výkalů i několik hodin poté, co člověk zemře. O to, aby se neuvolnily svěrače, které v těle odpad zadržují, se starají zvláštní části mozku.

Vyměšování je vědomá činnost, zadržování nevědomá. Může se samozřejmě pokazit, pokud jsou nějak narušená nebo poškozená mozková centra odpovídající za jejich kontrolu. Dělá to třeba alkohol, proto je tolik opilců „ušpiněných“.

Když dojde k mozkové smrti, centra, která svěrače kontrolují, se uvolní. A protože plyny vznikají v našich útrobách působením bakterií i po smrti, žene se odpad pryč. K vyměšování tedy může docházet i řadu hodin po smrti.

Trávení

Trávení probíhá na mnoha úrovních. Z velké části je za ně však odpovědná spousta bakterií, které naše tělo nijak neovládá ani neřídí. Jde o chemicko-biologický proces, který nezávisí na našem vědomí a ani na těle.

Zbytky přijaté potravy se tedy v těle normálně natráví a vyloučí se pomocí mechanismu popsanémém o pár řádků výše.

Posmrtná erekce

Právě na tento jev se těšilo mnoho návštěvníků středověkých i novověkých poprav. Čím je způsobené? Když srdce přestane bít a tím nutit krev v oběhu, nashromáždí se krev v nejníže položených částech těla – tak, jak jí velí gravitace. Při stékání krve směrem dolů se může tekutina nahromadit v pohlavních orgánech a překrvená tkáň reaguje erekcí.

Tento jev byl velmi častý u poprav ověšením – právě při nich totiž spočívalo tělo odsouzence ve vertikální poloze. Tento jev se označoval jako andělské vzrušení. V několika případech také byla u mrtvých mužů pozorována ejakulace; k té dochází, když se uvolní energie v jistém typu buněk. Ze sběru spermatu mrtvých bývaly s oblibou obviňovány čarodějnice – měly ho používat k nejrůznějším zakázaným praktikám.

Když mrtví mluví

Přiznejme si, že naše těla nejsou nic jiného, než pytel masa, ve kterém skrývají kosti a plyny. Po smrti plyny tělo opouštějí, a to všemi otvory. Jedním z nich jsou i ústa.

Posmrtná ztuhlost zasahuje všechny svaly – ty pak ztuhnou. A protože i naše hlasivky jsou vlastně z velké části svaly, týká se to i jich. Jak se tělo začíná rozkládat, přibývá uvnitř něj plynů.

Když odcházejí přes hlasivky a zvukovou trubici, mohou se z mrtvého těla ozývat velmi podivní zvuky. Někdy připomínají bručení, jindy kvílení.

Právě tento jev vedl ke vzniku spiritismu; svědkové takové události se zpravidla domnívali, že se jim mrtví snaží ještě něco sdělit…

Posmrtný porod

Středověk byl dobou, kdy se umíralo téměř na všechno. Lékařská péče prakticky neexistovala a smrt byla na každém rohu. Docházelo také k podivným případům jako porod mrtvého dítěte mrtvou matkou. Docházelo k němu jen výjimečně, ale právě pro jeho bizarnost se všechny případy zaznamenávaly. Asi nejlepší popis pochází z lékařského manuálu Anomalies and Curiosities of Medicine z 19. století, ale několik záznamů bylo nalezeno i zápisech inkvizice. A konečně jsou zde také archeologické důkazy. V moderní době víme jen o dvou podobných případech, jeden se stal roku 2005 v Německu, druhý o tři roky později v Panamě.

Příčiny spontánního posmrtného porodu jsou stejné jako u vyměšování – tlak plynů uvolní svaly.